PT Journal
AU Walczak, M
TI Kult sv. Stanislava na dvore Piastu a Jagelloncu
SO Pruzkumy pamatek
PY 2006
BP 159
EP 172
VL 13
IS 11
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200611-0017.php
SN 12121487
AB Krakovsky biskup Stanislav ze Szczepanova zahynul roku 1079 v Krakove jiste v kostele sv. Michala Na Skalce za okolnosti, jez jsou uz temer dve ste let predmetem vedeckych sporu.Zasadni obtiz je spojena s faktem, ze nejstarsi prameny, jez o udalosti informuji, byly napsany ex post a reprezentuji dva zcela rozdilne pohledy. Kult Stanislavuv postupne rostl po smrti Boleslava Krivousteho a po rozdeleni polskeho kralovstvi na udely roku 1138. Patrne mu prospely boje mezi knizaty a zejmena vyhnani Vladislava II., stizeneho klatbou hnezdenskeho arcibiskupa Jakuba ze Znina. Presvedceni o mucednicke smrti kralovskeho biskupa se ujalo v cirkevnich kruzich nejpravdepodobneji pod vlivem zprav o vrazde canterburskeho arcibiskupa Tomase Becketa.Ve 13. stoleti pocinaji snahy o Stanislavovu kanonizaci, k niz doslo roku 1253. Vyhlasena byla 8. brezna v bazilice sv. Frantiska v Assisi. V krakovske katedrale ji slavnostne vyhlasili 5. kvetna a relikvie svetce byly preneseny do stredu chramu. Dominikan Vincenc z Kielczy pri te prilezitosti napsal svetcovu Vita minor a pak jeji prepracovanou verzi Vita maior sancti Stanislai. Nejlepsim prikladem politickeho vyuziti legendy je cast Vitae maioris, v niz Vincenc rozvinul povest o zazracnem srustu rozctvrceneho mucednikova tela. Pojal tak tragickou udalost jako tema zlocinu a trestu: vrazdu biskupa Buh potrestal ztratou koruny a rozpadem statu. Nicmene zustala nadeje, ze sceleni Stanislavovych udu je znamenim budouciho spojeni rozdeleneho polskeho kralovstvi. Buh zachoval kralovske insignie v pokladu katedraly v Krakove, hlavnim meste a sidle kralu-usque dum ille veniat, qui vocatus est a Deo tamquam Aaron-? (pokud neprijde ten, ktery je povolan od Boha jako Aaron).Toto proroctvi nalezlo zivy ohlas v pisemnictvi sklonku 13. stoleti, v case, kdy vize sjednoceneho kralovstvi se pozvolna zacala realizovat. Nasledujici piastovska knizata hledela propagacne vyuzit Stanislavovy osobnosti. Po kralovske korunovaci Vladislava Lokytka roku 1320 bylo kultu uzito pro ideove zduvodneni prav noveho vladce i zdurazneni kontinuity monarchie-to zejmena proti narokum, jez si na polsky trun cinil Jan Lucembursky.Dusledkem techto snah muze byt prepracovani Vincenciovy Vitae maiori do tvaru legendy Tradunt, napsane patrne v polovine 20. let 14. stoleti. Jde o kompilaci starsich textu, ovsem s podstatnymi doplnky. V casech panovani Kazimira Velikeho (po polovine 14. stoleti) kult sv. Stanislava ponekud poupadl-duvodem mohly byt neustale spory krale s krakovskou hierarchii. Ve sve funkci-spravce koruny-mohl byt sv. Stanislav krali vskutku nepohodlny. Skutecne take nekteri predstavitele cirkve se ve sporech se svetskou vladou na smrt krakovskeho biskupa odvolavali. Mezi nimi zaujimal predni misto Zbignev Olesnicky (1423-1455), ktery se ve svych sporech s Vladislavem a Kazimirem Jagellonciky prirovnaval mnohokrat ke svemu umucenemu predchudci.Pro rozvoj jeho kultu v nasledujicich staletich melo rozhodujici vyznam, ze se svetcem byl spojen aspekt nacionalni. Jiz v pamatkach liturgickych versu ze 13. stoleti byl biskup oslovovan jako Pater Patriae. Slavny hymnus Vincence z Kielczy zacina invokaci zemi, aby se radovala ze sveho slavneho syna:-Gaude mater Polonia, prole fecunda nobilis!-(Raduj se, matko Polonie, ze sveho pozehnaneho syna).Nasledujici etapy rozvoje kultu sv. Stanislava mohou ilustrovat umelecka dila rozlicneho ideoveho poslani. Pres vsechnu snahu se dosud nepodarilo nalezt zpodobeni svetce z doby pred kanonizaci. Zachovalo se jen par znazorneni z casu valek o sjednoceni kralovstvi, jez ukazuji biskupa jako garanta toho procesu ci spravce (-safare-) polskeho kralovstvi. Teprve z doby poslednich Piastu a Jagelloncu pochazeji zobrazeni, jez sv. Stanislava ukazuji jako patrona naroda, dynastie a jejich jednotlivych vladcu.
ER