PT Journal
AU Cihakova, J
   Muller, M
TI Velka grotta Valdstejnskeho palace v Praze
SO Pruzkumy pamatek
PY 2009
BP 113
EP 139
VL 16
IS 2
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-200902-0005.php
SN 12121487
AB Tematem prispevku je poznani puvodniho vzhledu a vyvoje interieru manyristicke Velke grotty ve Valdstejnske zahrade (obr. 1), od roku 1765 soucasti Tomasskeho pivovaru v sousednim dome cp. 33/III. Puvodne v palacove zahrade tvorila grotta jednu z dominant jako samostatna budova trojuhelnikoveho pudorysu na jiznim konci zahrady, v jejimz interieru byl vytvoren prostor navozujici iluzi podzemni krapnikove jeskyne. Do interieru grotty nedavno zasahla rozsahla prestavba byvaleho hospodarskeho zazemi augustinianskeho klastera na hotel site Rocco-Forte, pri niz byly archeologickym vyzkumem v letech 2006?2007 ziskany k podobe grotty nove informace. Rozsah vyzkumu byl dan rozsahem stavebnich zasahu a koncil na dne projektovane stavebni jamy. Dno nemohlo byt prohlubovano, steny rozsirovany, pokracovani situaci pod dnem a za stenami vykopu zustalo nepoznano. Zpracovani vyzkumu prineslo prvni informace o dispozici grotty a nekterych jejich prvcich ? vyzdoba, jezirka a vodni rezim, podlaha, jejich charakteristiku a postihnuty vyvoj v case. Nove informace se tykaji zejmena proporci a pudorysu grotty, k nemuz se podarilo najit primou analogii.Interier je koncipovan priblizne do tvaru rovnoramenneho trojuhelnika s delsimi stranami 24 m a kratsi stranou 13 m, do nehoz byl vlozen ustredni prostor o osach cca 11 a 9 m (obr. 2). Nad recentni urovni podlahy na vysce 189,54 Bpv (platna do roku 2006) se v soucasnosti do vysky 192,70 klene masivni klenba zrizena po pripojeni prostoru k pivovaru v roce 1765 (obr. 13+14: C). Puvodni klenba tvori dnes strop 1. patra. Pri plosnem snizovani podlahy o 0,85 m na kotu 188,69 se na podzemnich castech sten piliru postupne objevovaly fragmenty krehke krapnikove vyzdoby. Po vyzdobe stropu zbyly stovky dratenych ocek na skobach zatlucenych do cihlove klenby 1. patra (obr. 7), slouzicich k upevneni prejzu ? zakladniho stavebniho prvku krapniku. Na stenach se vyzdoba dochovala na jedinem miste mezi stropem a urovni soucasne podlahy ? v nove odkrytem vysokem, uzkem prostoru mezi piliri 6 a 7 (tzv. jeskynka). Na rozdil od Rudolfovy grotty v arealu Cisarskeho mlyna ve Stromovce a jinych analogickych prostor v Evrope, ve Valdstejnove Velke grotte schazi jakekoli naznaky architektury. Styk sten a podlahy byl resen imitaci prirozeneho prostredi jeskyne se silnym vytvarnym ucinkem. Velke opukove balvany svisle ci sikmo se opirajici o patu steny tvorily kostru pro vytvoreni jeskynni krajiny, pro iluzi prirozeneho sutoviste, pokryteho svetle sedym sintrem. Nenucene rozmisteni balvanu podel sten, zejmena na narozich, bez ohledu na jejich dnes rozpukany stav, vytvarelo dojem prirozene jeskynni scenerie. Balvany byly prekryty vapennou maltou s ulomky prejzu a dlazdic, povrch pak detailne vymodelovan do souvisle plochy hrbolku a opatren sedym naterem. Z puvodni podlahy byl nalezen jen drobny fragment o plose 1,25 m2 (obr. 10: plocha A; obr. 11). Nemel zadnou pevnou upravu bezneho pochoziho povrchu, material krapniku zde byl v tenke vrstve rozetren po povrchu spodni vrstvy navazky a opatren stejnym svetle sedym naterem jako imitace ?sintru?. Zadne upravy pochozich ploch, ani jejich naznaky, zastizeny nebyly. Neni vylouceno, ze puvodni povrch z doby vevodovy nebyl nikdy opatren pochozi plochou, protoze grotta patrne nebyla dokoncena.Ze zjistene dispozice interieru je zretelna dominantni uloha ustredniho prostoru s vysokou klenbou, nesenou po obvodu 7 piliri (obr. 10). V jeho severozapadni casti byla nalezena zminena ?jeskynka? nepravidelneho pudorysu cca 1,2 x 1,2 m. Nekolika ruznymi smery se z centralni jeskyne prochazelo do prostor bocnich. Jihovychodni z nich zcela vyplnovalo jezirko, ktere se stacelo dozadu za 4. pilir do podoby tzv. ?sluje?. Zapadnim smerem se z centralni jeskyne dodnes prochazi do trojuhelnikoviteho prostoru, kde prokazatelne bylo druhe jezirko, jehoz rozsah, eventuelne dalsi cleneni prostoru, vsak nelze pro maly rozmer archeologicke sondy urcit. Povrch dna byl vymazan svetle okrovym jilem, nekde i jemnym zlutym jilovitym piskem, aby jezirka nepusobila prilis temne (obr. 16). Hloubka jezirek ve sve puvodni podobe mohla byt priblizne 0,8 m. Hladina vychodniho jezirka byla po svem obvodu lemovana hroudami cerne leskle taveniny, ktere chranily okolni stukovou krapnikovou vyzdobu pred vzlinanim vody. Z rozvodu vody jsme registrovali na dvou mistech v malte otisky trubek, podle zakriveni patrne olovenych, a zbytky keramickych potrubi (prumer 34 a 75 mm). V severovychodni chodbicce jednoznacne jezirko nebylo. Vede k mistu, kde je v sile zdiva svisle dute teleso, ktere nedokazeme interpretovat. Mimo interier grotty archeologicky vyzkum objevil v sile zdi mezi grottou a sousednim (Khynigovskym) domem zanikle vretenove schodiste (obr. 19, 15), z nehoz se vchazelo do uzke chodbicky vedouci dovnitr arealu. Do interieru grotty se vretenovym schodistem vstoupit nedalo. Zcela jednoznacne spojovalo vstup z ulice s chodbickou v patre, 3,2 m nad podlahou grotty, pripadne se jim dalo vystoupat vyse. Interier grotty byl spore osvetlen dennim svetlem, netonul ve tme. Do centralniho prostoru dopadalo prime svetlo pouze jedinym otvorem ze severu, a tim byl (dle rozsahu zazdivky) prostorny puvodni vstup z Valdstejnske zahrady. Dalsi svetlo sem dopadalo zprostredkovane z vychodu a jihovychodu mezi piliri 2, 3, a 4, dvema okny umistenymi velmi vysoko v obvodove stene do Letenske ulice. Zapadni trojuhelny prostor byl pravdepodobne osvetlen jen shora, jak napovida spara indikujici ovalny opaion ve stredu klenby (obr. 5). Neni vyloucena existence otvoru v jizni obvodove zdi, ktera v te dobe ze dvou tretin sve delky sousedila s nezastavenou zahradou. V sousedstvi zapadniho jezirka, ale mimo interier grotty, lezela studna s opukovou obrubou, pristupna jen z prostoru vne hranice tehdejsi Valdstejnske zahrady. Do interieru grotty studna prokazatelne nezasahovala. Bezprostredni blizkost jezirka ji dovoluje davat do souvislosti s vodnim rezimem v grotte, kde bylo zapotrebi zabezpecit stabilitu vysky hladiny jezirek a zajistit odtok prebytecne vody. Minimum pisemnych zprav a zasadni prestavby pro provoz pivovaru by mohly byt duvodem k pochybnosti, zda je mozne predstavit si vzhled grotty vevodova prazskeho palace. Archeologicky vyzkum umoznil udelat si predstavu aspon pribliznou (obr. 36), zejmena o jejich proporcich (obr. 21, obr. 22), jejim cleneni (obr. 23) a uprave sten.Dnes je v komplexu Valdstejnskeho palace z grotty prezentovana jen jeji severni fasada ? vnejsi lic severni obvodove zdi, pokryta vyzdobou provedenou stejnou technologii jako krapniky v interieru. Dle naseho nazoru je vytvarne pojata jako skalisko zarostle bujnou vegetaci, nejspise s hroznovitymi kvetenstvimi, analogicky rostlinam usporadanymi ve skupinach (podobne jako vistarie nebo jina rostlina tvorici hrozny kvetu ? obr. 24). V tomto pojeti pusobi duveryhodne i pritomnost hadu, jesterek, zab a dalsich tvoru. Urceni biotopu, smerodatneho pro rozpoznani primarni koncepce teto casti zahrady, vsak neni jednoznacne. Archeologickou metodou se podarilo registrovat promeny interieru grotty v dobe jeji funkce, ktere nejspise byly primym dusledkem nicivych povodni, ktere v sedmnactem stoleti realne ohrozily interier grotty dvakrat. Nejspise po prvni z nich byla podlaha grotty zvysena a opravena jezirka. Nove zjistene udaje o tehdejsich vyskovych pomerech jsou podkladem pro moznou zmenu dosavadnich nazoru na vzhled prilehle casti Valdstejnske zahrady. Vyskovy interval 188,4?188,6 je rozmezi, v nemz lezel v dobe 1. poloviny 17. stoleti povrch v nejblizsim okoli jizni casti Valdstejnske zahrady a soucasne i podlaha grotty. Lze proto predpokladat, ze v teto vysce, tj. 0,8 m pod dnesnim povrchem, probihal i puvodni povrch prilehle casti Valdstejnske zahrady.Vzhledem k nalezu fragmentu puvodni podlahy bylo mozne stanovit vysku centralniho prostoru na 7,7 m, odpovidajici 13,0 prazskym (ceskym) loktum. Pudorys interieru grotty se na prvni pohled zda zcela nepravidelny. Dle naseho zjisteni se vsak jedna o dokonale promysleny koncept ? zamer navrhnout velmi clenity prostor umele jeskyne vytvarejici iluzi prirodniho puvodu, pritom mu vsak vtisknout pevny rad vychazejici z geometricky presne konstrukce ustredni casti. Analyzou archeologickym vyzkumem zjisteneho pudorysu muzeme konstatovat, ze zakladni myslenkou bylo vytvorit ustredni prostor na pudorysu elipsy. Autor projektu navrhl pro vnitrni stenu elipsu o velke ose 19 loket a excentricite 5,5 lokte, jiz odpovidajici oval ma pri stejne velke ose parametr ctvercoveho jadra presne 3 lokte (obr. 32). Pouze odhalenim, ze sila zdiva je velicina odvozena, jsme mohli konstatovat, ze pro dalsi praci byl pouzit oval. Pro uvazovanou vnejsi elipsu plati, ze ani jeden z jejich rozmeru (velikosti os a excentricita) nevychazi na cele lokte. V techto udajich spatrujeme dukaz, ze v grotte byl pri projektovani pouzit oval a nikoli elipsa, jejiz tvar vsak byl zamerne ovalem dokonale nahrazen. Pro situovani pudorysu ovalu grotty jedinymi dopredu danymi a v terenu merenymi rozmery jsou miry potrebne pro stanoveni smeru hlavni osy ovalu a polohy jeho stredu (obr. 33), ktere jsou v celych loktech. V tech jsou i maximalni rozmery interieru grotty ? maximalni vnitrni delka 41 loket (24,3 m) a vnitrni sirka 21 loket (12,4 m). Vyska centralniho prostoru 13 loktu muze byt provazana s parametry pudorysu (vzdalenost bodu S od linie vnejsiho lice jihovychodniho obvodu grotty).Ustredni prostor grotty byl resen velmi presne jako dynamizovana centralni stavba. Byla shledana velka podobnost jejiho pudorysu s pudorysem Vlasske kaple (1590). Delsi osa 11,25 m (19 loket) je identicka. Kratsi osy se lisi ? u Vlasske kaple 8,75 m, v grotte 9,2 m, rozdil mezi nimi 0,45 m (tri ctvrte lokte). Soucet sirky pilire s sirkou prilehleho vnitrniho ochozu Vlasske kaple cini 1,6 m, coz se rovna sile zdiva piliru grotty. Napadna je nejen podobnost rozmeru obou staveb, ale i jejich shodna orientace a zpusob vnitrniho cleneni ? severnimu oltari sirokemu 4,5 lokte odpovida stejne siroky severni vstup z Valdstejnske zahrady, a nejvetsi rozestup mezi piliri na zapade kaple (kam byl po zmene dispozice v 18. stoleti premisten hlavni oltar) je stejne siroky jako mezera mezi piliri 5 a 6 grotty (obr. 34). Z napadne shody rozmeru obou staveb soudime, ze prave tvar Vlasske kaple se stal inspiraci k vytvoreni zakladni podoby pudorysu ustredniho prostoru Velke grotty Valdstejnskeho palace (obr. 34). Cele miry Vlasske kaple v loktech (velka osa + excentricita vnitrni elipsy, velka osa + excentricita vnejsi elipsy) dle naseho mineni nasvedcuji tomu, ze idea pudorysu Vlasske kaple vychazi z elips a finalni pudorys je sestrojen tak, aby geometricky presne konstruovanym elipsam co nejpresneji odpovidal. Pro vnitrni cleneni prostoru (umisteni a rozmer piliru) vsak autor pouzil ctvercove jadro ovalu, jehoz parametr je presnou polovinou mensi poloosy vnitrni elipsy, proto nema rozmer na celou miru (obr. 35). Jestli pri nasledne realizaci stavby byla pouzita elipsa, nebo byla nahrazena ovalem odvozenym z rozmeru vnitrni elipsy, nelze v tuto chvili rozhodnout. Na rozdil od Vlasske kaple, kde i vnejsi elipsa je dana celymi mirami v loktech, vnejsi oval pouzity v grotte je odvozen z delky velke osy vnitrniho ovalu a parametru jeho jadra, coz svedci o rozdilne metode projektovani. Ustredni sal Velke grotty ma parametry, ktere neni mozne docilit zadnym ze 4 postupu konstrukce ovalu publikovanych Sebastianem Serliem v roce 1569. Oproti tomu u Vlasske kaple se pouziti jednoho z techto 4 typu (konkretne typu 3, obsahujicim rovnez princip ctvercoveho jadra) zcela vyloucit neda. V pripade, ze pouzite zamereni kaple odpovida realite, je vsak nami navrzeny oval zretelne presnejsi nez oval Serlio 3.
ER