PT Journal
AU Adamcova, K
TI Jan Adam Dietz a socharska dilna v Jezeri u Jirkova
SO Pruzkumy pamatek
PY 2010
BP 7
EP 36
VL 17
IS 2
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201002-0002.php
SN 12121487
AB Socharska dilna v Jezeri u Jirkova (okr. Most) reprezentuje rezbarskou a kamenosocharskou produkci severnich Cech prvni poloviny 18. stoleti. Stopy jeji cinnosti muzeme sledovat na uzemi vymezenem zhruba dnesnimi okresy Teplice, Most, Chomutov a Louny. Krome zakladatele a tvurce specifickeho socharskeho projevu atelieru, Jana Adama Dietze, v sobe pojem "socharske dilny v Jezeri" ukryva dalsi vyjimecne osobnosti, ktere tu ziskaly nejen zaklady remeslne prace, ale predevsim zaklady sveho vytvarneho vzdelani. Patri sem v prve rade oba synove Jana Adama Dietze, Jan Josef a Adam Ferdinand, ale take Dietzuv zet Jan Vaclav Grauer.Vysokou vytvarnou urovni zaujala socharska dilna v Jezeri uz generaci badatelu, ktera na prelomu 20. a 30. let 20. stoleti usporadala vystavy zasvecene baroknimu a rokokovemu socharstvi regionu. Byli to oni, kdo jako prvni nacrtl zakladni rysy tvorby J. A. Dietze i J. V. Grauera. Velkou pozornost tomuto atelieru pak venovali jak V. V. Stech a O. J. Blazicek, tak nemecky badatel E. Bachmann. Velmi prinosne byly nove poznatky o zivote i dile J. A. Dietze ziskane pruzkumem V. Nejedle a V. Nankove. Vsechny uvedene badatele spojuje, ze socharsky projev jezerskeho atelieru vnimali a interpretovali zejmena skrze jeho rezbarske prace. V popredi jejich zajmu pri hodnoceni socharskeho pojeti Jana Adama Dietze stal soubor soch apostolu a evangelistu z dekanskeho kostela v Moste a vybrane sochy z nekdejsiho hlavniho oltare kostela frantiskanu-konventualu v Moste.Patrani v dostupnych pisemnych pramenech a nove provedene analyzy dochovanych kamenosocharskych i rezbarskych praci, nachazejicich se v dotcene casti severozapadnich Cech, nam umoznily rozmnozit pocet doposud znamych del. Krome soch, jez doposud najdeme v arealu zamku Jezeri, tak pribyla do Dietzovy tvorby rada kamenosocharskych praci realizovanych pro posledniho z jezerske vetve Lobkowiczu, rozmistenych v obcich na panstvi Jezeri-Nove Sedlo {socha sv. Vavrince z obce Holesice (pred zanikem okr. Most), socha sv. Floriana z obce Ervenice (pred zanikem okr. Most), socha sv. Jana Nepomuckeho z obce Nove Sedlo nad Bilinou (pred zanikem okr. Chomutov), vsechny pred rokem 1722}. Ty sice vetsinou nepatri k nejzdarilejsim vykonum jezerske dilny, ale zase dokladaji siri uzivanych kompozicnich prvku a modelacnich reseni. Dale se Dietzovo dilo rozrostlo o mariansky sloup, ktery dodnes zdobi namesti obce Hora sv. Kateriny (okr. Most) z roku 1713, zatim jedine dilo dolozene dochovanou smlouvou se socharem, a dva pozoruhodne a pocetne soubory rezbarske, ktere najdeme v kostele Nanebevzeti Panny Marie v Hornim Jiretine (1719 - 1735) na Mostecku a v kostele sv. Martina Kozlech na Lounsku (1732), jejichz puvod v jezerske dilne potvrzuji zapisy ve farnich pametnich knihach.Srovnani nove pripsanych praci s doposud znamym souborem soch poukazalo na to, kde hledat prvotni zdroj formovani osobiteho socharskeho projevu J. A. Dietze. Pocatky Dietzova socharskeho vzdelavani byly spojeny s dlouhodobym a pro cely region neobycejne vyznamnym pusobenim Jana Brokoffa. Nasledny Brokoffuv odchod do Prahy se take pravdepodobne pro Dietze stal prilezitosti absolvovat tovarysskou cestu, bez niz by cetne ohlasy prazske tvorby posledniho desetileti 17. stoleti, reprezentovane hlavne dilem Jeronyma Kohla a Mateje Vaclava Jackela, byly jen obtizne vysvetlitelne. I pres provedeny pruzkum nejcasnejsi etapu tvorby J. A. Dietze charakterizuje nadale jedine dilo, a to soubor byst imperatoru na terase zahradniho pruceli zamku. Ostatni na Jezeri dochovane sochy, ktere muzeme s jeho osobou spojit vznikly az pote, co byl jeho socharsky projev zasazen socharskym pojetim jednoho z geniu stredoevropskeho barokniho socharstvi, Franze Antona Kuena. Zatimco drive se predpokladalo, ze Dietz poznal Kuenovo dilo zprostredkovane, nam se jevi jako vysoce pravdepodobne, ze mel moznost se s timto socharem setkat osobne a dokonce s nim spolupracovat, a to pri realizaci socharske vyzdoby kaple sv. Jana Nepomuckeho v Drinove (pred zanikem okr. Most), kterou v roce 1712 nechal postavit hrabe Ulrich Felix z Lobkowicz. Socharska vyzdoba kaple, ktera byla az doposud hypoteticky pripisovana Dietzovi, zcela prekracuje schopnosti zakladatele jezerske dilny a navic vykazuje cetne kompozicni a modelacni vazby na socharskou vyzdobu klasterniho kostela cisterciaku v Oseku (okr. Teplice) realizovanou prave socharem z Bregenze. Primy kontakt s Kuenem umoznil Dietzovi vstrebat nejen vybrane Kuenovy kompozicni a modelacni prvky, ale take rozsirit sve znalosti v remeslnem opracovani kamene. Krome toho diky Kuenove sbirce predloh mel Dietz moznost seznamit se s nejvyznamnejsimi soudobymi socharskymi dily italskymi a zaalpskymi a s vybranymi dily antickymi. Jejich znalost pak uplatnil zejmena pri realizaci vyzdoby po pozaru obnovovanych fasad zamku Jezeri a pri realizaci pozoruhodnych kamenosocharskych praci osazenych v zameckem parku. Nasledna samostatna tvorba J. A. Dietze v mnoha ohledech odrazi svebytnou transformaci Kuenova socharskeho pojeti, ktere byl Dietz schopen i diky svemu talentu a osobni vyzralosti.Dietzovy socharske kvality zaujaly i jine vyznacne objednavatele z rad slechty jako napr. hrabenku Eleonoru Karolinu z Lobkowicz {sochy sv. Antonina Velikeho na predmesti Biliny a v Hrobcicich (obe okr. Teplice) - 1713, 1714} a jejiho manzela {sochy sv. Jana Nepomuckeho a sv. Antonina Paduanskeho pro farni kostel v Cinovci (okr. Teplice) - 1733}. Universalni dedicka panstvi Bilina nejspise zprostredkovala kontakt mezi Dietzem a hrabenkou Marii Philippinou von Thun, majitelkou majoratu Klasterec nad Ohri (okr. Chomutov) {sochy sv. Josefa a Isidora do nik panske sypky - 1725}. Ta Dietzovu dilnu zamestnala opakovane {znovu v roce 1738, socha sv. Jana Nepomuckeho na pruceli kaple v Klicine (okr. Louny)} a navic jednoho ze svych poddanych {Johann Christian Wolff z Boxgrunu (okr. Chomutov)} poslala k Dietzovi do uceni. Krome techto slechtickych rodu mel J. A. Dietz moznost pracovat take pro Valdstejny {sochy sv. Anny a sv. Josefa v patronatnim kostele Archandela Michaela v Litvinove (okr. Most), okolo 1735}, Auerspergy {socha sv. Jana Nepomuckeho na navsi v Cervenem Hradku (okr. Chomutov), okolo 1725} a hrabete Vaclava Antonina Chotka {mobiliar patronatniho kostela sv. Martina v Kozlech (okr. Louny) - 1733}. Dalsim vyznamnym zadavatelem Dietzovych praci se stalo kralovske mesto Most (okr. Most), a to prave ve chvili, kdy jeho postaveni dvorniho sochare jezerskych Lobkowiczu dostavalo spise formalni podobu {socha lva na kasnu, socha sv. Jana Nepomuckeho - 1729, sochy apostolu a evangelistu na chorove lavice dekanskeho kostela - 1730, 1732 a 1738, pravdepodobne i hlavni a jedna z bocnich oltaru kostela frantiskanu-konventualu v Moste, 1734}.Dedicem Dietzovy dilny se stal jeho zet, ale jeji cinnost pod jeho vedenim pokracovala pouhych sest let. Snad z duvodu nedostatku zakazek a promeny jeho postaveni v lobkovickych sluzbach prijal zahy pozvani svagra Ferdinanda a odesel za nim do Bamberku. O charakteru Grauerova socharskeho projevu tak dnes vypovida jen nekolik del, zejmena pak socharska vyzdoba mobiliare v kostele sv. Vaclava a Nejsvetejsi Trojice v Novem Sedle u Zatce (okr. Louny) z roku 1745. S odchodem Grauera do Frank zanika nejen cinnost jezerske dilny, ale ani zadny z nasledujici generace zde pusobicich socharu se nestal nositelem jejiho odkazu. Nove provedena analyza del z pozdniho obdobi Dietzovy tvorby prokazala, ze Dietzovu nezamenitelnou a vyrazove neobycejne ucinnou smes kompozicnich prvku tradicniho rezbarstvi s kompozicnimi vydobytky zaalpske modifikace pozdniho berninismu prevzali ve sve tvorbe oba jeho synove. To oni se stali pravymi dedici a nositeli odkazu Jana Adama Dietze.Tvurcem osobiteho socharskeho projevu jezerske dilny byl Jan Adam Dietz, rozvijeni a dalsi promeny jeho pojeti figury muzeme sledovat jak v dile Jana Vaclava Grauera, na nejz preslo umelecke vedeni dilny po smrti jejiho zakladatele, tak v dilech jeho synu, diky nimz se tento specificky pozdne barokni ton rozsiril i za hranice uzemi Ceskeho kralovstvi. Koreny specifickeho projevu jezerske dilny je treba hledat v propojeni vytvarne tradice kraje s vlivy dila Jana Brokoffa a prazske rane barokni tvorby a predevsim osobiteho socharskeho projevu jednoho z geniu stredoevropskeho barokniho socharstvi, Franze Antona Kuena, ktery v tomto kraji zanechal podobne nesmazatelnou stopu jako Matyas Bernard Braun ve vychodnich Cechach.
ER