RT Journal Article
SR Electronic
A1 Beránek, Jan
A1 Kypta, Jan
A1 Laval, Filip
A1 Neustupný, Zdeněk
T1 Raně gotický závěr chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně
JF Průzkumy památek
YR 2013
VO 20
IS 1
SP 49
OP 80
UL https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201301-0003.php
AB Při archeologickém výzkumu v letech 2010 a 2011 byla pod podlahou dnešního vznosného vrcholně gotického presbytáře, který byl zbudován pod vedením Petra Parléře ve 2. pol. 14. století, objevena torza zdí, která umožnila prakticky v úplnosti rekonstruovat půdorys závěru raně gotického kostela, jehož síňové trojlodí dodnes stojí. Překvapivé bylo zjištění, že hlavní chór měl obdélný půdorys, k němuž na bočních stranách přiléhaly krátké chóry polygonálního půdorysu. Ke zboření raně gotického jižního chóru došlo ještě před výstavbou stávajícího parléřovského chóru. Vzápětí došlo k jeho prodloužení do úrovně rovného závěru chóru hlavního a opětovnému polygonálnímu uzavření. Koruna základového zdiva presbytáře kopíruje terén, který zde výrazně klesá směrem k východu.V rámci aktuálního archeologického výzkumu byly také podrobně dokumentovány nálezové situace v podzemním prostoru před stávajícího hlavním oltářem, odhalené amatérským výkopem v letech 1961 a 1965. Výkop odhalil podstatnou část vnitřního líce závěrové východní zdi zbořeného raně gotického hlavního chóru. Na zdi lze rozeznat tři základní vodorovné části: 1. spodní nelícovaný základ vložený do výkopu, 2. střední část lícovaného zdiva, které bylo ovšem ještě během výstavby presbytáře postupně zasypáváno, 3. horní lícované zdivo s fragmenty omítky, která se již nacházela nad pochozí úrovní hlavního chóru. V horní části zdi se v původní poloze dochovala jedna patka klenební přípory, umístěná asymetricky vůči podélné ose původního hlavního chóru a podepřená základovým zdivem provázaným se zdivem závěru. Patka přípory naznačuje, že původní hlavní oltář se nacházel pod paprsčitou klenbou.Nálezová situace v někdejším interiéru hlavního raně gotického presbytáře přesně odpovídá poznatkům o sklonu terénu v jeho bezprostředním okolí. Kostel byl založen na vrcholu skalního masivu, který směrem k východu a severu poměrně strmě klesal. Stavitelé tedy byli nuceni vyrovnat pochozí úroveň v interiéru hlavního presbytáře mohutným zásypem.