PT Journal
AU Prix, D
TI Prestavba kostela sv. Martina v Sedlcanech ve 14. stoleti
SO Pruzkumy pamatek
PY 2017
BP 3
EP 38
VL 24
IS 1
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201701-0002.php
SN 12121487
AB Sedlcany ve strednich Cechach (okres Pribram) predstavuji male mesto v zvlnene krajine v podhuri Vlasimske pahorkatiny, polozene nad soutokem potoka Mastniku a Sedleckeho potoka. V dochovanych pisemnych pramenech vystupuji jako trhova ves poprve v roce 1294. Sedlcany tehdy nalezely k majetku panu z Hradce, ve 13. stoleti jedne z nejvlivnejsich vetvi vyznamneho slechtickeho rozrodu Vitkovcu. Pravdepodobne Oldrich (I.; † po 1282) nebo jeho syn Oldrich (II.) z Hradce († kratce pred 1312) nechali v Sedlcanech vystavet priblizne mezi lety 1275-1287 zdeny farni kostel sv. Martina. Jeho dochovane casti tvori torzo obdelne salove lodi s predstavenou stihlou zapadni vezi, asymetricky posunutou k severnimu okraji zapadniho pruceli a licujici se severni stenou lodi. V tom kostel navazal na stavebni typ oblibeny v prubehu 13. stoleti v okoli (napr. kostely v Olbramovicich, Nechvalicich a Vojkove). Pozustatkem polygonalne uzavreneho zanikleho presbytare je pravdepodobne svornik s rostlinnou reliefni vyzdobou, dnes sekundarne vezdeny do novoveke pristavby na severni strane korpusu. Uvnitr lodi se k zapadni zdi prikladala tribuna o dvou nestejne sirokych celnich lomenych arkadach, podklenuta dvema poli krizove zebrove klenby. Kostel tak nalezi k dulezitym prikladum prezivani rane stredoveke funkci a hierarchicke struktury hluboko do druhe poloviny 13. stoleti. Vznik sedlcanske tribuny ovsem je patrne vysledkem slozitejsiho stavebniho vyvoje a zda se, ze v jiste chvili bylo v kostele pocitano s tribunou o trech arkadach na dvou osmibokych pilirich. Pouziti zdene zapadni tribuny pritom rovnez vychazelo z regionalni tradice (napr. tribuny kostelu v nedalekych Nechvalicich, Obdenicich, Vysokem Ujezdu ad.), stejne jako artikulace vstupniho portalu, jehoz pruchod byl formovan do podoby malebneho, vespod otevreneho trojlistu (podobne portaly jsou zname zejmena z kralovskych hradu v Pisku a Zvikove, ale tez z hradu ve Strakonicich; vsazeny plny trojlist v pruchodu se vsak v okoli Sedlcan vyskytoval jiz ve treti ctvrtine 13. stoleti napr. u kostelu v Kamyku nad Vltavou nebo ve Vysokem Ujezdu).Pocatkem 14. stoleti se trhova ves Sedlcany stala komornim zbozim ceskeho krale Jana Lucemburskeho. V okoli v teto dobe probihaly pokusy o tezbu zlata. Snad tehdy, v prvni polovine 14. stoleti, doslo severne od kostela k lokaci mestecka s priblizne ctvercovym namestim obklopenym domy. Nadeje vkladane do tezby drahych kovu se vsak patrne v Sedlcanech ukazaly liche. Uz v roce 1337 kral Jan Lucembursky zastavil Sedlcany i se zlatymi doly Petrovi (I.) z Rozmberka. Po Petrove smrti († 1347) se majetku ujali bratri Jindrich, Oldrich (IV.) a Meinhard z Hradce, kteri vsak jiz v roce 1352 Sedlcany s prislusnym statkem postoupili bratrim Petrovi (II.), Janovi, Jostovi a Oldrichovi z Rozmberka. Z nich sourozenci Petr (II.) a Jan z Rozmberka ve spolupraci se sedlcanskym fararem Othmarem pristoupili kolem roku 1379/1380 k podstatne prestavbe a zvetseni kostela. Korpus byl na jizni strane znatelne rozsiren a zvysen, stejne jako byla novym zdenym patrem s kruzbovymi okny zvysena vez v zapadnim pruceli. Stary rane goticky presbytar byl zboren a nahradil jej novy, delsi, obdelny, na vychode rovne uzavreny presbytar, k nemuz na severu prilehala obdelna sakristie-kaple s oltarem sv. Kateriny. V letech 1383-1384 bylo pri tomto oltari ustaveno vecne kaplanstvi pro kneze Krize, kaplana bratri z Rozmberka. Sakristie-kaple si dodnes uchovala dvojici puvodnich krizovych zebrovych kleneb a velke okno v ose vychodni zdi, jehoz puvodni (zaniklou) kruzbu nahradil v letech 1863-1864 stavitel Bernard Grueber novou kruzbou. Presbytar byl do roku 1382 zaklenut na zapade jednim polem krizove zebrove klenby a ve vychodnim, hlubsim poli nezvyklou obkrocnou klenbou slozenou z hlavniho trojuhelneho pole s vlozenym trojpaprskem zeber a dvoudilnymi klenbami v severo- a jihovychodnim koute. Podstatou tohoto klenebniho typu je zamerna iluzivni hra vytvarejici pomyslne napeti mezi racionalnim, prehlednym, pravouhlym pudorysem presbytare a dynamicky pusobicim odlisnym klenebnim utvarem s trojuhelnym polem smerovanym do hlavniho centralniho bodu v ose vychodni steny mezi dvojici velkych oken. Nejedna se pritom o iluzivni pseudopolygonalni sklenuti, jak je analyzoval Jakub Adamski, ale o nezavislou klenebni alternativu, kterou ve svych prehledech klenebniho umeni stredoveke Evropy nedocenili napr. Karl Heinz Clasen nebo Norbert Nussbaum.Malebny obrazec klenby presbytare kostela sv. Martina v Sedlcanech zaujima vyznamne misto mezi stredoevropskymi klenbami 14. stoleti, nezavislymi na klenebnich kreacich Petra Parlere v Praze. Poprve se s podobne organizovanou klenbou v monumentalnim provedeni setkavame mezi lety cca 1320-1346 ve vysokem choru katedraly sv. Vaclava a sv. Stanislava v Krakove v Malopolsku. Krakovsky dom ovlivnil at jiz primo nebo neprimo radu dalsich staveb ve stredni Evrope. Na jedne strane se s podobnymi klenebnimi utvary setkavame ve slezske Vratislavi, kde se tyto obkrocne klenby uplatnily v jinem kontextu v tzv. pseudotranseptu katedraly sv. Jana Krtitele (mezi lety 1342-1350) a v presbytari mansionarske kaple Panny Marie (1354-1361), v jednom ze salu v prizemi pruskeho hradu Heilsberku (Lidzbark Warminski; asi 1355-1373) a v mansionarske kapli Panny Marie opet v katedrale v Krakove (1382-1390). I kdyz cast z techto prikladu pani z Rozmberka jiste dobre znali (Vratislav, Krakov), rozhodujici pro jejich priklon k tomuto klenebnimu utvaru pravdepodobne bylo jeho pouziti v presbytari konventniho kostela klastera premonstratu ve Schlaglu v Muhlviertelu v Hornim Rakousku. Zde byla klenba, v principu velmi podobna klenuti v Sedlcanech, pouzita k zaklenuti vychodniho pole s hlavnim oltarem v prodlouzenem novem presbytari kostela Panny Marie mezi lety 1321-1344 (klenba ve Schlaglu, pokryta rane baroknim stukovym dekorem, je vetsinou kladena do 15. stoleti). Uzke vztahy mezi pany z Rozmberka a klasterem ve Schlaglu ve 14. stoleti pravdepodobne vedly k prevzeti schlaglskeho klenebniho vzorce nekterymi rozmberskymi stavbami. Nejstarsim prikladem mezi nimi byl asi presbytar mestskeho kostela sv. Petra a Pavla v Sobeslavi, kde podobna, avsak na prelomu 15. a 16. stoleti odstranena klenba vznikla zhruba kolem roku 1375. Nasledne byl tyz vzorec aplikovan v letech 1379/1380-1382 v presbytari kostela sv. Martina v Sedlcanech. Pravdepodobne soubezne (v dobe kolem roku 1380) bylo podobne schema presbytare a klenby uplatneno v jinem venkovskem farnim kostele na majetcich panu z Rozmberka, a to v Oldrichove (okres Tabor). Atraktivni priklad rozmberskych staveb byl vzapeti napodoben v kostele sv. Mikulase (dnes sv. Bartolomeje) v Kondraci (okres Benesov) a nedlouho po te take pri prestavbe kostela sv. Fabiana a Sebestiana v Zivohosti (okres Pribram). V Zivohosti vsak doslo behem vystavby ke zmene projektu a vysledna klenba se jiz ponekud odchyluje od sedlcanskeho prikladu. Do skupiny techto staveb lze jeste pravdepodobne pocitat i prestavbu kostela sv. Havla ve Strezimiri (okres Benesov). Epilogem obliby kleneb schlaglsko-(sobeslavsko)-sedlcanskeho typu je potom zaklenuti presbytare kostela Panny Marie v Nezamyslicich z doby kolem roku 1390.
ER