PT  - JOURNAL ARTICLE
AU  - Říhová, Vladislava
AU  - Křenková, Zuzana
TI  - Mozaikářská dílna Ústředí uměleckých řemesel a její předchůdci
DP  - 2018 Jun 15
TA  - Průzkumy památek
PG  - 113--132
VI  - 25
IP  - 1
AID - 10.56112/pp.2018.1.08
IS  - 12121487
AB  - V meziválečném období byl v Čechách vyvinut skleněný materiál na výrobu mozaik. Jeho charakteristika a vlastnosti byly jiné, než u skla dováženého z Itálie a byly oproti zahraničnímu vyzdvihovány. Na tento úspěch se pokoušela navázat i poválečná mozaikářská činnost.Po roce 1945 byly obnoveny některé starší ateliéry, nakonec ale fungovaly jen epizodicky a byly sloučeny pod jednou hlavičkou do podniku Česká mosaika (1949). Soukromá mozaikářská činnost v této době v podstatě zanikla a ustavila se nová mozaikářská dílna, která v socialistickém Československu vyráběla mozaiky čtyřicet let v rámci podniku Ústředí uměleckých řemesel (ÚUŘ; 1954-1993). Bohužel se nezachovaly téměř žádné písemnosti, které by komplexněji charakterizovaly její činnost. Publikovaná odborná literatura je v přehledech daného tématu jen kusá, proto je nutné při pokusu o sledování dějin a produkce této dílny využívat drobné zlomky informací získané z dobových článků nebo přímo od mistra mozaikářského řemesla a dlouholetého vedoucího dílny ÚUŘ Františka Tesaře. Podstatnou informační základnu podávají také samotné realizace mozaik. Jejich průzkum in situ přinesl řadu zjištění týkajících se především využívaných materiálů, technologií a technik mozaikářské práce.Poválečná mozaika měla řadu podob, lišících se především díky širokému spektru využívaných materiálů. Klasický způsob tvorby díla skládáním mozaikových kostek štípaných ze skla nebo kamene však využívala v období od 50. do konce 80. let 20. století v podstatě jen dílna ÚUŘ. S ní si tedy můžeme spojovat nejznámější mozaikové kompozice, které se uplatnily na světových výstavách (např. EXPO 58 v Bruselu), v prostorách pražského metra či ve výzdobě řady dalších veřejných budov v celé České republice.V příspěvku neklademe důraz na soupis děl, která v dílně vznikala, a jejichž počet údajně během čtyř desítek let dosáhl až čtyř stovek. Pokusili jsme se o charakterizování základních principů tvorby mozaikových zakázek od schválení spolupráce autora návrhu a architekta v umělecké komisi, přes schvalování návrhů kompozic, jejich prvotní vzorování v dílně, přípravu a osazení na místě. Z dnešního hlediska jistě stojí za to upozornit na fakt, který si často málo uvědomujeme, že i existenci tak specifického uměleckého ateliéru provázely charakteristické potíže socialistické výroby. Ta se ve sledovaném oboru projevila centralizací, resp. sloučením řemeslníků do jedné pražské dílny. Problémem bylo získávání základní suroviny, protože dodávky skla byly poznamenané častým nedostatkem materiálu. Dílna tak nemohla některá požadovaná díla realizovat, což vedlo výtvarníky ke konkurenci, kterou tvořila mozaikářská dílna n. p. Železnobrodské sklo. Zde se ale mozaiky vysazovaly ze zcela odlišného skleněného materiálu - prefabrikovaných mačkaných kostek. Někteří umělci v této době sami pracovali i na autorských mozaikách ze štípaného kamene a skla, ti však neměli možnost oficiálně zakoupit skleněný materiál (Antonín Klouda).