PT Journal
AU Ruzek, V
   Cechak, T
   Trojek, T
   Bartova, H
   Sefcu, R
TI Rentgenfluorescencni analyza pigmentu vymalby erbu ve znakovem sale Karla IV. na hrade Laufu u Norimberka
SO Pruzkumy pamatek
PY 2019
BP 59
EP 72
VL 26
IS 1
DI 10.56112/pp.2019.1.04
WP https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201901-0004.php
DE Hrad Lauf; erbovni galerie; Karel IV.; heraldika; heraldicke barvy; restauratori; pigmenty; rentgenfluorescencni analyza; RFA
SN 12121487
AB Mesto a hrad Lauf bylo ziskano pro Ceskou korunu v roce 1353 rimskym cisarem a ceskym kralem Karlem IV. smlouvou s Wittelsbachy. S dalsimi misty a uzemim v Horni Falci bylo roku 1355 inkorporovano Ceske korune jako jeji vedlejsi zeme. Do roku 1363 postupne vzniklo rozsahle uzemi se 130 lokalitami se spravnim centrem v meste Sulzbachu. Hrad Lauf byl vsak v troskach, a proto byl v letech 1357-1360 znovu vystaven na zakladech stareho ministerialniho hradu, chraniciho na ostrove ricky Pegnitz celnici a ricni brod. V roce 1361 nechal cisar Karel IV. jako kral cesky vyzdobit v 1. patre hradu audiencni sin 114 vytesanymi a vybarvenymi znaky. Stalo se tak pravdepodobne u prilezitosti narozeni naslednika trunu syna Vaclava IV. 26. unora v Norimberku. Erbovni galerie predstavuje konceptualne vytribenou reprezentaci Ceske koruny v symbolice erbu zemi, knizat, cirkevnich hodnostaru, mest, vysoke a nizsi slechty, reprezentujici lenni vztahy a cesky kralovsky dvur. Ideovym svornikem vyzdoby a celeho hradu je zde vsudypritomna svatovaclavska ideologie v podobe zasveceni hradni kaple a dvou svatovaclavskych skulptur nad branou a v erbovnim sale. Sv. Vaclav byl tradicnim patronem ceske zeme a kralovstvi. Panstvi ceskeho krale skoncilo na Laufu v roce 1373, kdyz Karel IV. zastavil cast uzemi v Horni Falci Wittelsbachum jako cast uhrady za nove ziskane Braniborsko.Prostor erbovni sine byl od 40. let 19. stoleti uzivan jako kuchyne a od pocatku 20. stoleti zde byl umisten urad pozemkovych knih s pristennymi regaly. Teprve tehdy doslo k castecne devastaci erbovni vyzdoby. Erbovni galerie byla objevena pod nanosy vapennych nateru v roce 1934 mestskym archivarem v Laufu Augustem Rebmannem. V roce 1938-1940 byl sal vyklizen a odborne restaurovan norimberskou firmou malire F. Wiedla. Doslo k ocisteni sten a erbu. Na erbech byly odkryty vyznamne zbytky puvodni stredoveke barevne heraldicke vymalby. Pamatkove castecne rehabilitovana mistnost slouzila az do 80. let jako zasedaci sin soudu. Pote byla uvolnena a zpristupnena turistum. V roce 2014 byla erbovni galerie v souvislosti s pripravovanou plnou rehabilitaci gotickych salu hradu znovu restauratorsky osetrena castecnou barevnou rekonstrukci erbu. Plochy stitu a erbovnich figur byly citlive doplneny prislusnou barvou tak, aby ji bylo mozno odlisit od zbytku puvodni barvy, odkryte v roce 1940. Kde se barva nedochovala vubec, nebyla nove doplnovana.Az dosud se melo za to, ze devastace erbovniho salu (Wappensaal) zabilenim sten zapocala jiz po roce 1504, kdy byl Lauf dobyt mestem Norimberk a kdy sal prestal mit reprezentativni funkci. Revizi literatury, obrazovych a psanych pramenu, tykajicich se stavebnich uprav v hradu a zmen ucelu vyuziti prostor bylo prokazano, ze nejmene do konce 1. tretiny 19. stoleti zustavaly erby nedotceny v puvodni barevnosti. Degradace salu zapocala az okolo roku 1840 jeho adaptaci na kuchyni.Puvodni stredoveky stav barevnosti erbu byl zkouman pomoci rentgenfluorescencni analyzy pigmentu (XRF). Byly rozpoznany stredoveke pigmenty: surik (Pb3O4, minium), rumelka (HgS, cinobr) a cerveny okr [FeO(OH), goethit; Fe2O3, hematit] pro cervenou; azurit [Cu(OH)2. Al2O3] pro modrou; pravdepodobne lampova cern a revova cern pro cernou; zluty okr (FeO(OH) goethit; Fe2O3. n H2O limonit), olovnato-cinicita zlut (Pb2SnO4), smes zelezitych oxidu s masikotem (PbO olovnata zlut, zluty surik, klejt) pro zlutou; svatojanska beloba (CaCO3), olovnata beloba [2PbCO3. Pb(OH)2 kremzska beloba, cerusa] pro bilou. Prichazeji vsak i novodobe pigmenty, ktere svedci o tom, ze znaky byly v novoveku opravovany respektive doplnovany: pro modrou kobaltova modr (CoO. Al2O3), pripravena v roce 1775 a jako umelecky pigment zavedena 1802; tez smalt (CoO. As2O3) uzivany po roce 1540. Pro cernou mozna marsova cern (FeO. Fe2O3, magnetit) uzivana od pocatku 18. stoleti. Pro bilou je dolozena zinkova beloba (ZnO, cinska beloba), jejiz pouziti zacalo 1834.Barevnost erbu nebyla menena od puvodniho viditelneho stavu, pouze barvici prostredky byly uzivany dobove aktualni. Analyzou pigmentu bylo prokazano, ze nebylo uzito jine barevne skaly, nez ktera byla i ve zbytcich na erbech viditelna. Neni tedy mozne puvodni barevnost erbu korigovat zjistenim jinych barev, byt jen v nepatrnych zbytcich. Tam, kde se barvy vubec nedochovaly a zustal pouze holy piskovec, se nepodarilo zjistit ani naznaky puvodni barevnosti. Tato zjisteni maji velky vyznam pro urceni puvodni fixni barevnosti erbu, ktera casto neodpovida soudobym zvyklostem pri barevnem zobrazovani erbu. Zvlaste je to patrne pri zobrazovani bile (heraldicky stribra), ktera je velmi casto umistena do pole stitu nebo figury, kam podle heraldickych zvyklosti patri zluta barva (heraldicky zlata). Tak je to v pripade erbu arcibiskupstvi prazskeho, biskupstvi litomyslskeho, erbu knizat opolskych, Vartmberku, Sternberku a v jinych znacich. Tyto nesrovnalosti jsme se drive pokouseli vysvetlit "vyblednutim" zlute, nebo, jak predpokladala D. Menclova (1985), tim, ze nasledne vapenne premalby zlutou barvu "vypily". To ovsem neni mozne, protoze na jinych mistech zluta, byt v malem mnozstvi, zachovana byla. Kresebne kopie erbovniho salu, vzniknuvsi asi v polovine 16. stoleti (napr. tzv. Nurnberger Papierblatt ulozeny v Staatsarchiv Nurnberg, Rep. 321 - 2 Wappensammlung, Nr 520) jasne dokladaji puvodni barevnost se vsemi heraldickymi chybami. Znamena to, ze tvurce v roce 1361, ktery vybarvoval vytesane znaky, mel predpis, ktery bud z neznalosti neodpovidal presne soudobe heraldicke realite, nebo vybarvovani popletl, protoze jej konal mechanicky bez duverne znalosti heraldickych realii. Je pravdepodobne, ze po vytesani znaku pristoupilo k jejich vybarveni vice remeslniku, z nichz kazdy mel za ukol pouzit jen jednu jemu urcenou barvu, kterou postupne vybarvoval casti ruznych erbu. Vzajemna nekoordinovanost vedla k heraldickym chybam.Tez je jiz zrejme, ze na erbech bylo uzito vice druhu jedne barvy, a tedy lze vyvozovat, ze erby vybarvovalo postupne vice remeslniku v ruznych obdobich. Je pritom pozoruhodne, ze ztvarneni erbu z hlediska erbovnich figur, at obecnych nebo heroldskych, bez ohledu na jejich vybarveni, je ve vsech pripadech naprosto presne a kamenicky (heraldicky) vysoce kvalitni. V tomto ohledu byl tedy predpis zobrazeni bezchybny.Potvrdilo se, ze barvy bila a zluta nebyly vytvoreny imitacemi skutecnych heraldickych kovu stribra a zlata, jak hypoteticky uvazoval autor Zdenek Mekota (1988). Tento nazor vychazi z mylne predstavy, ze zlata a stribrna byla v heraldice nastenneho malirstvi vytvarena skutecnymi kovy nebo jejich imitacemi. Ty se mohly uzivat vyjimecne pri tvorbe luxusnich artefaktu, kterymi ale laufske znaky nebyly. Nelze je napriklad srovnat s exklusivnim provedenim erbu svetcu z panovnickych rodu na portretnich deskovych malbach Mistra Theodorika v kapli sv. Krize na Karlstejne.Tez bylo zjisteno, ze vytesane znaky nebyly opatreny zakladovou vrstvou a teprve pote vymalovany. Vybarveni probihalo primo na kamen. Podmalba nebyla zjistena. Je to dokladem toho, ze se pri vyzdobe salu postupovalo ucelne rychle.Zavery tykajici se vyhodnocovani pouzitych pigmentu maji vsak sva omezeni dana skutecnosti, ze mereni byla provadena spektrometrem jiz na restauratorem opravenych znacich, kde i pres veskerou snahu odlisit mista odkryta v roce 1938/1940, od mist restaurovanych v roce 2014, mohlo dojit ojedinele ke kontaminaci barev z obou casovych useku.
ER