RT Journal Article
SR Electronic
A1 Prixová Dvorská, Hana
T1 Zámek ve Škvorci, jeho význam a využití v rámci dominia Smiřických
JF Průzkumy památek
YR 2019
VO 26
IS 2
SP 3
OP 22
DO 10.56112/pp.2019.2.02
UL https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201902-0002.php
AB Škvorec je městys položený 22,5 km východně od Prahy v mírně zvlněném terénu Říčanské plošiny. Na jeho východním okraji stojí torzálně dochovaný zámek, který vznikl přestavbou staršího gotického hradu a ve středověku i novověku býval sídlem významných majitelů. V 16. století přešel hrad do držení Smiřických ze Smiřic, pro něž byl v 1. polovině 16. století nejdůležitější enklávou, kterou získali v blízkosti hlavního města. Středověký hrad proměnili v čtyřkřídlý zámek, přičemž se museli vyrovnat s gotickými paláci, věží a hradbami, determinujícími areál.Zámek je dnes dochován pouze fragmentárně, a proto důležitou roli v poznání renesanční etapy hrají písemné prameny, zprávy o provedených průzkumech, fragmenty stavby a doložení jeho středověkých stavebních etap (definovány dvě etapy a upřesněn jejich rozsah, zpřesněno datování vstupní brány).Na základě poznání podoby gotického hradu bylo možné dedukovat postup a částečně i vzhled raně novověkých úprav, které v roce 1530 započal Zikmund I. Smiřický. Do konce 16. století, buď ve dvou či v jedné dlouhodobější etapě, vyrostl ve Škvorci čtyřkřídlý zámek s uzavřeným protáhlým nádvořím lichoběžného půdorysu, zastavěný po obvodu takřka souvisle obytnými a hospodářskými stavbami, do něhož ústila v jihovýchodním koutě středověká věžová brána neznámé výšky (nejméně s obytným patrem nad průjezdem). Vlivem členitého terénu a poměrně příkrých svahů na jihu a západě byl v těchto partiích dvoupatrový. Severozápadní nároží pak do prostoru otevíraly tři pole lehké toskánské arkády. Fasády zdobilo, přinejmenším na jihu, psaníčkové sgrafito s motivem tří do sebe vepsaných obdélníků. Jednotlivá křídla patrně nebyla, v důsledku využití středověkých zdiv a postupné výstavby, vizuálně sjednocená. Část fasád ovšem bezesporu prolamovala pravoúhlá okna s jednoduchým profilovaným ostěním. Handicapem areálu byla značná terénní nejednotnost, vyrovnaná nejednotnou výškou místností. V jižním křídle byla umístěna stáj pro 20 koní s obytnými místnostmi v patře. Západní křídlo sloužilo primárně společenským funkcím a kromě místností překypujících zbrojí tu byl umístěn hodovní sál. Severní partie zámku odvrácená od města patřila dámské části obyvatel, které tu měly také blízko kapli. Patro východního křídla a pokoj nad hlavní bránou pak obýval zámecký pán. Přízemí východního a severního křídla zaplnily malá a velká kuchyně se zdrojem vody a nejrůznější skladovací a hospodářsko-provozní místnosti. Vybavení zámku po jeho dostavbě nelze blíže charakterizovat. Jisté pouze je, že při sepisování inventáře v roce 1618 byl, až na zbrojnici, vybaven nápadně jednoduše a nic nenasvědčovalo jakémukoliv reprezentativnějšímu a osobnějšímu vybavení.I když dochované fragmenty odpovídají běžné renesanční produkci, vše nasvědčuje tomu, že Smiřičtí ve Škvorci, nejméně pro jeho raně renesanční stavební etapu, zaměstnali architekta Ulrica Aostalliho.Význam zámku ve Škvorci, který byl v excelentní poloze ve vztahu k hlavnímu městu, předčil v roce 1558 Kostelec nad Černými lesy. Přesto, do něj Smiřičtí i nadále investovali. Jeho význam postupně ke konci 16. století klesal, podobně jako u dalších sídel rodu, a to kvůli rapidnímu snížení dospělých mužských potomků rodu. Postupně bylo komplikované najít pro stavby využití. Na černokosteleckém území Smiřičtí disponovali ještě dalšími menšími zámky - kromě Škvorce to byla sídla v Kolodějích, Klučově a Uhříněvsi. Výlučné postavení měl zámek v Kolodějích, jenž věnem připadl Kateřině z Házmburka a jako takový byl také vybaven. Po smrti své majitelky v roce 1604 byl však určen pouze k občasným návštěvám panstva a patrně sloužil také jako lovecký zámeček.Podobný osud stihl také zámek ve Škvorci. Ten měl původně hrát významnější roli, než jak se nakonec stalo. Do pohodlného bydlení Smiřičtí investovali ještě přinejmenším do 80. let 16. století, ale později se jim náklady nevyplatily. Nejpozději na počátku 17. století už trvale obydlen nebyl a Smiřičtí jej se svými hosty navštěvovali v rámci nejrůznějších kratochvílí.