RT Journal Article
SR Electronic
A1 Košárková, Monika
A1 Machačko, Luboš
A1 Šefců, Radka
T1 Komplexní přírodovědný průzkum techniky a technologie malby Gabriela Müllera na příkladu portrétů Jana Adama z Questenbergu a Marie Antonie z Questenbergu
JF Průzkumy památek
YR 2019
VO 26
IS 2
SP 39
OP 46
DO 10.56112/pp.2019.2.04
UL https://pruzkumypamatek.cz/artkey/prp-201902-0004.php
AB V letošním roce proběhl rozsáhlý průzkum dvou olejomaleb od barokního malíře Gabriela Müllera ze sbírek zámku Jaroměřice nad Rokytnou. Německý malíř Gabriel Müller (1688-1764), ačkoli patří dnes mezi méně známé umělce, byl žákem a asistentem Jana Kupeckého (1666-1740). Komplexní neinvazivní a invazivní průzkum dvou podobizen se zaměřil na studium techniky a technologie malby tohoto autora. Průzkum prokázal, že Gabriel Müller vycházel z dobově rozšířené techniky malby na tónovaném bolusovém podkladu. V jeho malbě byly identifikovány pigmenty typické pro malířství 18. století. Přírodovědný průzkum moderními instrumentálními metodami prokázal v původní bílé malbě zejména olovnatou bělobu s lokální příměsí uhličitanu vápenatého. Modré partie byly malovány indigem a pruskou modří. U červených pigmentů byla identifikována rumělka, červený okr, červený org. lak - košenila. Zelené pigmenty zastupuje rezinát mědnatý s měděnkou a u černých pigmentů je to kombinace uhlíkaté a kostní černě. Pojivem v barevných vrstvách malby byl prokázán lněný olej. Výsledky rozsáhlého průzkumu se staly podkladem pro interpretaci způsobu malby Gabriela Müllera.Technologie jeho malby sleduje dobovou praxi zavedenou v českých zemích nejméně od poloviny 17. století. Jedná se o vrstvenou olejomalbu na plátně, provedenou na červeném tónovaném podkladu bolusového typu, využívající systém podmaleb a lazur. Kdybychom ji měli krátce shrnout, jedná se o malbu provedenou ve třech základních krocích: přípravná kresba ̶ podmalba ̶ finální malba s lazurami, což koresponduje s obdobnou výstavbou malby ve všech dobových evropských kulturních centrech. Jedná se o způsob malby dobově téměř kanonický, kdy, zjednodušeně řečeno, síla nánosu barvy na tmavém podkladu je největší ve světlech a klesá směrem ke stínům, které jsou tvořeny optickým součtem tónu podkladu, nebo tmavých partií podmalby a vrchních lazur.Technika malby Gabriela Müllera v porovnání s malbou Jana Kupeckého se jeví ve většině aspektů jednodušeji. Ačkoli oba autoři využívají podobnou techniku malby a používají podobné, často identické historické materiály, Kupeckého vrstevnatý systém malby je daleko složitější. Je také zřejmé, že Kupecký výsledné ztvárnění a barevnost hledal i v průběhu malby, jak dokládají četné pentimenti, což se u Gabriela Müllera nepotvrdilo. Jeho malba, jak se zdá, vycházela naopak z velmi pečlivé přípravy, která umožňovala autorovi dělat během malby jen minimální změny.Získaná data prohloubila dosavadní znalosti a posloužila jako prvotní korektiv pro srovnání s technikou malby Jana Kupeckého. Při interpretaci byl rovněž brán zřetel na začlenění do širšího dobového technologického kontextu výtvarných technik 18. století.