Průzkumy památek 2018, 25(1):161-171 | DOI: 10.56112/pp.2018.1.11

Krovy Sálu předků a navazujícího trojkřídlí zámku ve Vranově nad Dyjí

Jiří Bláha

ÚTAM AV, v. v. i.

Stavba Sálu předků je charakteristickou dominantou vranovského zámku situovaného na vysokém skalním ostrohu nad řekou Dyjí. Na půdoryse protáhlé elipsy vznikla podle návrhu Johanna Bernharda Fischera z Erlachu v 90. letech 17. století zcela mimořádná stavba. Jde o jednu z prvních monumentálních realizací radikálního baroku situovaných u nás mimo významná centra. Původem štýrský architekt se po dlouhodobém studijním pobytu v Římě v roce 1687 usadil ve Vídni. Skutečnost, že pracoval u samotného Gian Lorenza Berniniho, měla magický vliv na hraběte Michaela Jana II. z Althannu, který v té době v místě staré středověké kaple vranovského zámku plánoval vytvořit sál s monumentální rodovou galerií. Investor i oslovený architekt se shodli v tom, že by zde mělo vzniknout něco ojedinělého, na sever od Alp dosud nevídaného, což se jim také během první poloviny 90. let 17. století podařilo uskutečnit.
Při průzkumu krovu nad Sálem předků Vranovského zámku uskutečněném v roce 2015 se podařilo určit a dendrochronologicky datovat prvky pocházející s největší pravděpodobností z krovu jeho původního zastřešení provedeného v 90. letech 17. století. Jde o dřevěné trámky z jedlového dřeva káceného 1688+ (d) a 1691/92 (d) sloužící dnes jako šikmé opěry pro zděné bočnice vysokých vikýřů, které zdobí mansardovou střechu. Dva fragmenty o délce přibližně 3 m sice na sobě mají dlaby pozůstalé po starších spojích, přesnější představu o konstrukci krovu o rozpětí 18 m v nejširším místě oválu ale umožňují jen v omezené míře (obr. 16). Nové krovy nad Sálem předků a jeho předsálím byly zhotoveny rovněž z jedlového dřeva těženého v několika po sobě jdoucích zimních sezónách v letech 1736 až 1739 (d). Stavba dlouhého jižního křídla navázala až později, a to ve dvou etapách dendrochronologicky určených 1748/49 (d) a 1753/54 (d). K dokončení celého palácového trojkřídlí do dnešní souměrné podoby došlo až v polovině osmdesátých let 18. století (1783/84 d).
Krov nad Sálem předků vranovského zámku patří mezi nejpozoruhodnější příklady tesařského "velkého díla", jaké se dochovaly na našem území. V období vrcholného baroku dospělo konstrukční stavitelství do takové úrovně, že umožňovalo zastřešit stavbu téměř libovolného půdorysu a tvaru. Skvělé je, že i přes stáří téměř tří set let od svého vzniku je tato smělá konstrukce stále v takovém stavu, který dovoluje její další setrvání v původní funkci.
Krovové vazby z různých časových vrstev dochované nad jednotlivými křídly navazujícího paláce jsou cenným dokladem konstrukčních a řemeslných zvyklostí příslušné doby a velmi názorně ukazují, jak byly barokní krovy podélně vázané ležatými stolicemi postupně zjednodušovány a zbavovány individuálních detailů či ozdob. Od poloviny 18. století se už na většině našeho území setkáváme s ležatými stolicemi jednotného provedení i s víceméně ustálenou podobou tesařských spojů. Ze schémat uvedených v obrazové příloze je dobře vidět, že krovy palácového trojkřídlí včetně těch nejmladších, datovaných do 80. let 18. století, byly i na nepříliš velké rozpětí navrženy jako značně masivní, tedy s podstatně větší spotřebou materiálu, než bylo obvyklé v následujících obdobích.

Klíčová slova: barokní zámek, dendrochronologie, krov, Morava, tesařství

Zveřejněno: 15. červen 2018  Zobrazit citaci