Průzkumy památek 2018, 25(2):51-64 | DOI: 10.56112/pp.2018.2.05

Sgrafito 50. let 20. století. Mapování výskytu, stavu, autorství a okolností realizací sorelových sgrafit

Vladislava Říhová1, Luboš Machačko2
1 Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování
2 Univerzita Pardubice, Ateliér restaurování uměleckých děl

Použití techniky sgrafita v architektuře socialistického realismu je považováno za výsledek inspirace tvůrců českými renesančními památkami. Jistě i tato linie hrála při komponování fasád s důrazem na "národní tradici" svou roli, samotné sgrafito však není v této době na evropských fasádách žádnou výjimkou. Najdeme také řadu zahraničních realizací, v nichž se v první polovině 50. let uplatnilo jako široce využívaná monumentální technika a nejednalo se vždy jen o bratrské socialistické státy pod sovětskou kulturní nadvládou. Sgrafita konce 40. a průběhu 50. let nacházíme například v západním Německu, Nizozemí nebo ve Vídni. Nejen domácí, ale i zahraniční soubory památek generují aktuální zájem o sgrafito jako restaurátorský problém. Dobrým příkladem mohou být sgrafita, která vznikla pro řadu fasád nově rekonstruovaných domů centra Gdaňsku (Polsko), zničeného druhou světovou válkou. Tato díla jsou dnes chráněna jako příklady tvorby umělců i jako doklad propagandy reálného socialismu. Jejich výzkumu se s ohledem na technologie a možnosti konzervace věnuje pozornost i v mezinárodním měřítku. České prostředí tak důrazem na výzkum poválečného umění zcela souzní se současnými evropskými trendy, je však specifické užívanými materiály, neboť zahraniční sgrafita byla prováděna především v tvrdé cementové omítce a tradiční technika vápenných omítek zůstává vyhrazena socialistickému Československu.
Plošný výzkum poválečného sgrafita na území České republiky si klade ambici alespoň částečně nahradit scházející odbornou literaturu, která by se tímto problémem zabývala. Vzhledem k historické a umělecko-řemeslné hodnotě děl a s přihlédnutím ke skutečnosti, že jsou též součástí památkově chráněných objektů, považujeme sorelová sgrafita za svébytnou výtvarnou disciplínu, která je hodna důslednější péče a zachování, i přes to, že vznikala za podmínek, kdy se z architektury stal nástroj ideologické propagandy totalitní moci stalinistického režimu.

Klíčová slova: sorelové sgrafito, socialistický realismus, fasády, restaurování

Sgraffiti of the 1950s. Mapping the occurrence, condition, attribution, and circumstances of socialist realism sgraffiti

Using the sgraffiti technique in social realism architecture is understood as the consequence of the inspiration of creators by Czech Renaissance monuments. Although this course played an important role in the composition of facades highlighting the national tradition, the occurrence of sgraffiti on European facades was quite abundant. Blanket research of post-war sgraffiti in the Czech lands seeks to at least partly compensate the missing professional literature that would pursue this issue. With respect to the historical and handicraft value of the artwork, and taking account of the fact that they are part of national heritage buildings, the socialist realism sgraffiti in our view is a distinctive art discipline that deserves more attentive care and conservation despite the fact that the works were created under special circumstances when architecture was a tool of ideological propaganda of the Stalinist totalitarian regime.

Keywords: social realism sgraffiti, social realism, facades, restoration

Zveřejněno: 15. prosinec 2018  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Říhová, V., & Machačko, L. (2018). Sgrafito 50. let 20. století. Mapování výskytu, stavu, autorství a okolností realizací sorelových sgrafit. Průzkumy památek25(2), 51-64. doi: 10.56112/pp.2018.2.05
Stáhnout citaci

Reference

  1. V. Říhová ed., Sgrafito 16.-20. století, výzkum a restaurování. Pardubice 2009.
  2. M. Strakoš, Nová Ostrava a její satelity. Kapitoly z dějin architektury 30.-50. let 20. Století. Ostrava 2010.
  3. L. Skřivánková - R. Švácha - E. Novotná - K. Jirkalová edd., Paneláci 1. Padesát sídlišť v českých zemích. Praha 2016.
  4. L. Skřivánková - R. Švácha - M. Koukalová - E. Novotná edd., Paneláci 2. Historie sídlišť v českých zemích 1945-1989. Kritický katalog k výstavě Bydliště - panelové sídliště, plány, realizace, bydlení 1945-1989, Praha 2017.
  5. J. Gwuzd red., Poválečná totalitní architektura a otázky její památkové ochrany. Ostrava 2002.
  6. F. Chroust - I. a R. Kvasničkovi, Prostředky architektonického dotváření povrchů staveb s hledem na průmyslové výrobní metody. Praha 1956.
  7. J. Kořínková, Mezi architektonickým dekorem a autonomním dílem. Výtvarné umění jako součást bytové výstavby z období socialistického realismu v Brně, in: R. Koryčánek a kol., Na prahu zítřka. Brněnská architektura a vizuální kultura období socialismu. Brno 2014, s. 135-172.
  8. M. Zelinský, Texty a obrazy (stopy, které zůstaly). Ostrava 2007.
  9. F. Chroust, Utváření omítaných povrchů staveb, Architektura ČSR, 1956, č. 8, s. 459-461.
  10. F. Stehlík, Sgrafito v české renesanci a dnes, Architektura ČSR, 1956, č. 1-2, s. 120-124.
  11. E. Friedl, Spolupráce architekta se sochařem a malířem, Stavoprojekt, č. 11, 30. 7. 1953, s. 2-3.
  12. K. Elman Zarecor, Stavoprojekt a Ateliér národního umělce Jiřího Krohy v 50. letech 20. století, in: M. Macharáčková ed., Jiří Kroha (1893-1974): architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění 20. století. Brno 2007, s. 328-364.
  13. K. Polívka, Architektonické dekorativní prvky při výstavbě nového socialistického města na Slovensku, Stavoprojekt, č. 40-41, 6. 11. 1954, s. 6.
  14. J. Šmerák, Prefabrikace a typisace architektonických prvků, Architektura ČSR, č. 9, 1956, s. 357-360.
  15. T. Štumbauer, Nové poznatky ke vzniku sgrafitové výzdoby ve vestibulu vlakového nádraží v Klatovech, Památky západních Čech, 2012, s. 63-71.
  16. Z. Lakomý - O. Štoch, Sídliště "Na Záhumení" v Rožnově, Architektura ČSR, č. 3, 1957, s. 117-119.
  17. V. Říhová - Z. Křenková, Archivní fondy podniku Českého fondu výtvarných umění Dílo. Písemné prameny pro výzkum umění ve veřejném prostoru socialistického Československa, Opuscula historiae artium 65, 2016, s. 104-119.
  18. O. Šuleř, Nech sa buček zeleňá. Dopisování se zbojníkem Jankem Kobzáněm, božím člověkem. Vsetín 2004.
  19. G. Čelechovský, O sídlišti Odolena Voda, Architektura ČSR, 1955, č. 7, s. 241-243.
  20. Československo-sovětské přátelství ve výtvarném umění. K výstavě na Slovanském ostrově v listopadu a prosinci 1952, Výtvarné umění, 1953, č. 1-5, s. 139-157.
  21. J. Hofmeisterová, Sgraffito Richarda Wiesnera pro hlavní halu nového nádraží na Smíchově, Výtvarné umění, 1954, č. 7, s. 323-325.
  22. V. Formánek, Naše současné výtvarné umění. III. přehlídka československého výtvarného umění v Jízdárně, Praha květen-září 1955, Výtvarné umění, 1955, č. 7-8, s. 289-298.
  23. C. Cennini, Kniha o umění středověku. Praha 1946.
  24. B. Slánský, Technika v malířské tvorbě. Praha 1973.
  25. R. J. Boeck, Die Stadt Wien als Mäzen. Aufträge der wiener Stadtverwaltung an Male rund Bildhauer von Ende 1949 bis Mitte 1955. Wien 1955.
  26. A. Kriegseissen, Sgraffito-Dekorationen der 50er Jahre in Danzing: Ideelle Bedeutung der Technologie, Modifizierung, konservatorische Problematik. Příspěvek pronesený na konferenci Sgraffito in Change. Materials, Techniques, Topics and Preservation, 2.-4. 11. 2017, Hildesheim. Abstrakt přístupný on-line: https://www.hornemann-institut.de/german/epubl_detail_tagungen43_513.php (citováno 28. 8. 2018).

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), která umožňuje nekomerční distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.