Průzkumy památek 2006, 13(11):91-95

Syn Meluzíny (K ikonografii panovnické ideologie Lucemburků)

Jan Royt

Můj příspěvek se dotýká karlštejnského schodištního cyklu zdánlivě okrajově. Chtěl bych v něm upozornit na nedávno odkrytou a restaurovanou malbu, která se dle mého mínění výtvarně i ideově váže k dvorskému okruhu a doplňuje poznání historiků zabývajících se panovnickou ideologií Lucemburků.
K dlouhému presbytáři bývalého klášterního kostela Povýšení sv. Kříže v Litomyšli se na jihu přimyká kaple sv. Josefa., na jíž severní stěně lodi, byla odkryta a následně restaurována velmi poškozená nástěnná malba, která vyplňuje téměř celé pole stěny Vpravo spatřujeme na trůnu s baldachýnem a vysokým podpěradlem Pannu Marii na jejímž levém boku sedí nahý Kristus, žehnající levicí. Vlevo klečí starší vousatý rytíř v brnění mající na zadech přílbici zdobenou klenotem v podobě lidského monstra či jak se domnívám na základě určitých i když mladších analogií Meluzíny. Sv. Kateřina v módních šatech s velkým dekoltem a s atributem kola v ruce, ho doporučuje přízni Panny Marie a Krista. Druhého rytíře, s přilbou na hlavě avšak bez klenotu představuje Panně Marii a Kristu světec v brnění, snad sv. Mauricius či sv. Victorinus - světec jehož ostatky přivezl v roce 1376 do Litomyšle biskup Albert ze Šternberka a uložil je v katedrálním kostele. I přes značné poškození, lze z dochovaných fragmentů usuzovat na původně vynikající výtvarnou kvalitu malby.
Ztotožníme-li na naší malbě monstrum na klenotu přilby s Meluzinou, pak se musíme ptát zda můžou existovat historické okolnosti, které by mohli naznačit možnost nějaké vazby zobrazeného rytíře k lucemburskému rodu.
Přijmeme-li fakt, že monstrem na přílbě klečícího rytíře je Meluzina, a je to velmi pravděpodobné, můžeme se na základě rodové pověsti Lucemburků důvodně domnívat, že zobrazeným rytířem by mohl být některý příslušník lucemburského rodu. Dovoluje nám to vyslovit hypotézu, a to také vzhledem k historickým okolnostem, že zobrazeným rytířem by mohl být moravský markrabě Jošt, kterému bylo věnováno sepsání rodové legendy o Melusíně z pera Jana z Arrasu. Šlo by pak o nejstarší hmotný doklad rodové pověsti, která jak naznačuje Martin Nejedlý má v lucemburském rodě starší tradici. Výtvarná podoba malby ukazuje, že pravděpodobně byla vytvořena těsně před rokem 1380, kdy byl biskupem Litomyšlským Petr Jelito či spíše po roce 1380, kdy biskupem Litomyšlským byl příslušník vládnoucího rodu Lucemburků Jan III. Soběslav.

Published: December 15, 2006  Show citation