Průzkumy památek 2006, 13(11):64-70
Hagiografie mezi slovesným a výtvarným vyjádřením
Autor se zabývá vztahem slovesného a výtvarného vyjádření příběhů a vůbec obsahů středověké hagiografie. Zjišťuje, že slovesné vyjádření (literární legendy, jejich deriváty, liturgické lekce a thematické sermony) nepodávají historické příběhy v podobě faktografické historie, ale symbolicky. Dají se tak rozlišit profilující rysy slovesného vyjádření, které jsou jádrem interpretace příběhu, od rysů arbitrárních, které jsou vlastní pouze konkrétní redakci, verzi nebo znění. Hagiografický příběh je tedy svou základní povahou virtuální, kolísá mezi písemnou fixací a orálním provedením. Základem hagiografické slovesnosti je napětí mezi literárností a rétoričností. Výtvarné vyjádření hagiografického příběhu není přímo založeno na žádné z jeho písemných fixací, ale je s ním prostě paralelní: uchovává profilující rysy (symboly) písemné fixace, s jejími arbitrárními rysy však pracuje velice volně a některé dokonce vnáší nově, nezávisle na písemném či ústním vyjádření. Existují i taková výtvarná ztvárnění hagiografických příběhů, které se nejenom nezakládají přímo na žádném textu (předloze), ale naopak jsou pramenem pro písemné vyjádření. Základní povaha hagiografie v její slovesné i výtvarné podobě je fluidní text v sémiotickém smyslu.
Published: December 15, 2006 Show citation
This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-NC-SA 4.0), which permits non-comercial use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.