Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Vladislav Razím
K významu a stavební podobě románského hradu Přimda

In: Průzkumy památek 1/2008, ročník 15, str. 39-56

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Hlavní částí západočeského hradu Přimda, který stojí na zdaleka viditelném, dominantním vrchu blízko bavorských hranic, je ve zřícenině dochovaná románská obytná věž, pokládána za nejstarší kamennou hradní stavbu v Čechách. Její vznik je v literatuře zpravidla spojován s událostí, kterou popisuje pražský kronikář Kosmas k roku 1121. Tehdy prý vystavěli ?nějací Němci? hrad na strmé skále ve hvozdě, do něhož se chodí přes ves Bělou. Když se to dozvěděl český kníže Vladislav, hrad dobyl, a kdyby prý diplomaticky nezasáhl hrabě Albrecht (nejspíše z bavorského rodu Bogenů), byl by vetřelce (spekuluje se o Děpoltovi II. z Vohburku) krutě ztrestal. Kosmas jméno hradu neuvádí, a mechanická identifikace neznámé stavby s románskou věží na Přimdě nemá reálný základ. Autor příspěvku shrnuje a obohacuje výhrady některých prací, které zejména na základě sídelně-historické analýzy upozorňují, že hledaný hrad s největší pravděpodobností nestál na místě Přimdy, ale v jiné, jižnější části Českého lesa.
V další části článku autor reviduje výsledky dosavadního stavebně-historického průzkumu a prezentuje nové poznatky, které doplňují či mění představy o stavební podobě věže a její interpretaci.
Jde o mohutnou stavbu čtvercového půdorysu (strana dlouhá téměř 19 m), z níž se v neúplné míře dochovala tři plochostropá podlaží (části obvodových zdí byly rekonstruovány po 1923). Původní výšku a formu zastřešení věže neznáme. Způsob vzájemného spojení jednotlivých podlaží není doložen, předpokládají se schodiště v síle zdi (zaniklá v důsledky destrukcí) nebo vnitřní dřevěná schodiště. Přízemí s jediným osvětlovacím okénkem bylo nejspíše přístupné jen stropem. První patro bylo obytné, jak prozrazují zbytky koutového krbu. Z chodby vstupu v SZ koutě věže vybíhá k severu drobný prostor, který byl dosud považován za nástup do schodiště v síle zdi. Nový rozbor nálezové situace však dokládá, že šlo o prevét příslušející k obytnému provozu 1. patra. Vnější vstup do uvedené chodby byl patrně jediným přímým vstupem do věže, zcela vyloučit však nelze také vstup v JZ koutě téhož 1. patra. Do chodby se vcházelo přes valeně zaklenuté 1. patro původního rizalitu, vystupujícího ze západního boku věže. Do patra rizalitu patrně vedly od jihu schody, které však nejsou doloženy. Rizalit by tak měl podobnou funkci jako ?představby? (forebuilding, Vorbau) klasických západoevropských donjonů. Těsné a vysoké přízemí rizalitu mělo plochý strop. Předpokládané osvětlovací okénko se vzhledem k téměř úplnému zániku vyšších partií obvodového zdiva nedochovalo. Jak zjistil archeologický výzkum, nemělo přízemí rizalitu přímý vstup, a proto sem bylo možno sestoupit (případně slézt) pouze z patra. V severní zdi se dochoval výklenkový prevét a na východní straně rovněž původní široký výklenek s vyvýšeným parapetem. Všechny uvedené vlastnosti přízemí rizalitu nasvědčují podle autora tomu, že šlo o vězení (dosud se uvažovalo o doplňku obytného provozu věže).

Hrad Přimda se v písemných pramenech prvně objevuje roku 1126. Tzv. kanovník vyšehradský uvádí, že ?toho času Čechové přestavěli některá opevnění, která se slovansky nazývají Přimda, Zhořelec a Tachov?. Stavební akce na Přimdě tedy byla součástí širšího opevňovacího programu v českém pohraničí (1129 se ve stejné souvislosti hovoří o Kladsku). Uvádí-li kronikář doslova, že šlo o ?přestavbu? (quasdam munitiones Bohemi reaedificaverunt) nelze to vyloučit, jakkoli archeologické poznatky žádné starší stavební aktivity zatím neprokazují. Znovu se Přimda připomíná v 50.?70. letech 12. století, kdy zde byl opakovaně a po dlouhou dobu vězněn budoucí kníže Soběslav II. (roku 1150 se výslovně píše o dolním vězení ve věži). Srovnání s obytnými románskými věžemi v Čechách a v Německu nepřináší nic jistého nejen v otázce chronologie, ale také provenience (stavět ostatně mohli i Němci v českých službách). Vzhledem k většímu časovému prostoru, který pro výstavbu přichází v úvahu, však můžeme srovnávání rozšířit i na další, zejména německé stavby, které v dosavadní víře v datum 1121 byly ponechány stranou, a to včetně mladších věží s bosovanými kvádry. Zavádějící by bylo také zužování komparace na stavby s bočním přístavkem, který nebyl v případě Přimdy obvyklou záchodovou šachtou, ale objektem speciálního účelu. Přesto je zřejmé, že věž, kterou bychom mohli pokládat za skutečnou analogii Přimdě, umožňující uvažovat o užších souvislostech, dnes neznáme. Je třeba se spokojit s konstatováním, že přimdecká věž je součástí plošně i časově širokého fenoménu budování hranolových obytných věží, jakožto důležité vývojové fáze hradů zhruba na přechodu od raného k vrcholnému středověku. Je však třeba zdůraznit, že věž na Přimdě představovala neobvykle mohutnou, pečlivě a pracně vybudovanou stavbu, jejíž nápadně rozměrný půdorys a silné zdi umožňují předpokládat také značnou výšku, podstatně větší než se dochovala. Nepochybně impozantní byl její pohledový účinek (případně alespoň jeho záměr) na vysokém holém vrchu v pohraničí přemyslovského státu, nad jednou z hlavních dálkových cest mezi Prahou a říšskými centry. Stavba pracně skládaná z množství kvádrů tesaných v poměrně extrémních přírodních podmínkách z nepoddajné žuly musela trvat tomu úměrnou dobu. Je nereálné uvažovat za těchto podmínek a s přihlédnutím k poloze a charakteru hradního kopce o tom, že by zde mohla probíhat skrytě a bez včasné pozornosti lidí, kteří se podíleli na ostraze zemské hranice. Reálně si lze představit především záměr demonstrace síly a práva k danému území ze strany českého panovníka, stěží však ze strany německých kolonistů, snažících se pokoutně anektovat nějakou část Českého lesa. V rámci této koncepce také můžeme lépe vysvětlit výstavbu vstupního rizalitu s vězením v přízemí, tato pozoruhodná součást stavby by si však zasloužila širší historické studium z hlediska prosazování a projevů panovnické svrchovanosti, práva a symboliky moci.
Širší opevňovací program v českém pohraničí, o němž se kronikář zmiňuje k roku 1126 a pak opět 1131, následoval nedlouho po inkriminované události z roku 1121. Ta se mohla stát jedním z faktorů, které ovlivnily hlavní státnické činy nového knížete Soběslava I. (1125?1140). Ofenzivní způsob Soběslavova vládnutí ve vztahu k sousedním zemím, včetně samotného říšského panovníka, kterému se kníže úspěšně postavil hned ve slavné bitvě u Chlumce roku 1126, dostatečně dokládají písemné zprávy nejen o budování pohraničních hradů, ale i zahraničních válečných operacích. Soběslavova vojenská moc a bojové umění měly věhlas i daleko za českými hvozdy. Na tomto pozadí se zdá být výstavba kamenné věže Přimdy právě ze Soběslavovy iniciativy pravděpodobná a nepřímo by tomu mohly nasvědčovat i zprávy o zdejším prominentním vězení již od poloviny 12. století. Možnost, že by zde tehdy stála jiná věž, není příliš reálná. Věž na Přimdě můžeme srovnávat zejména s mohutnými věžemi obou hlavních bran Pražského hradu, jehož zděné opevnění bylo patrně budováno někdy po roce 1135, jistě však s možností přesahu až do doby panování krále Vladislava II. (1140?1172). Zdůrazněme však přitom, že Přimdu nemusíme srovnávat jen se soudobými hrady. I když věž byla součástí celku s vojenským posláním, šlo především o reprezentativní solitér, při jehož výstavbě bylo teoreticky možno uplatnit také technické a řemeslné dovednosti prostředí stavitelů předních obytných a sakrálních staveb.