Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Hana Brzobohatá, Aleš Pospíšil, Zdeněk Štaffen, Filip Velímský
Příspěvek k poznání stavby kostela Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory

In: Průzkumy památek 1/2008, ročník 15, str. 57-70

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Příspěvek přináší stručné shrnutí aktuálních výsledků archeologického, antropologického a petrografického průzkumu a výběr ze stavebně historického průzkumu bývalého konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory a pohřebiště, které se u něj nachází.
První, i když nepřímé, informace o vzhledu kláštera máme teprve z počátku 80. let 13. století. Díky autorovi Zbraslavské kroniky, který sám jako mnich prožil část svého života v Sedlci, víme, že v letech po smrti krále Přemysla Otakara II. klášter upadl do takové míry, že ?jeho dvory zašly a stavby se zřítily" (Kronika zbraslavská, kap. XIII, 72). Autor není bohužel ve svém sdělení konkrétnější, takže se můžeme pouze dohadovat, zda měl na mysli zřícení hlavních budov kláštera, tj. konventního chrámu a ambitu, nebo jen menších hospodářských objektů.
Hrozbu definitivního zániku konventu v poslední chvíli odvrátil objev bohatých ložisek stříbrné rudy na klášterních statcích, jejichž těžba pak klášter přivedla k novému nebývalému rozkvětu na přelomu 13. a 14. století za opata Heidenreicha (1282??1320). V tomto období došlo k výrazné obnově, respektive přestavbě, celého dosavadního kláštera. Vyvrcholením této stavební aktivity bylo vystavění nového konventního chrámu Nanebevzetí Panny Marie v gotickém slohu.
Právě tuto etapu dějin sedleckého kláštera doplnil o řadu nových údajů záchranný archeologický výzkum, který v Sedlci proběhl na jaře roku 2007 a na jaře roku 2008 při stavbě odvodnění kostela. Investorem výzkumu byl vlastník objektu Římskokatolická farnost Kutná Hora-Sedlec. Terénní část výzkumu provedl Archeologický ústav AV ČR v Praze, v.v.i., pod vedením Filipa Velímského. Výkopy byly vedeny po obvodu kaplí a části transeptu kostela a podél celé severní vnější boční lodi a části západního průčelí až na úroveň vstupu do kostela. Podstatná část zkoumané plochy byla bohužel v minulosti porušena barokními a zejména novověkými stavebními zásahy, které značnou část původního středověkého terénu odtěžily. Vzhledem k tomu, že zpracování výzkumu z roku 2008 nebylo v době přípravy příspěvku ještě ukončeno, opírá se text především o zjištění učiněná v průběhu roku 2007. V celkem pěti sondách bylo postupně odkryto 295 zahloubených situací. Valnou většinu zachycených objektů tvořily v několika úrovních nad sebou vykopané hrobové jámy, které se často vzájemně porušovaly a ve kterých byly uloženy výhradně kostrové pohřby. Podstatná část zkoumané plochy byla bohužel v minulosti porušena barokními a zejména novověkými stavebními zásahy, které značnou část původního středověkého terénu odtěžily.
Velká část odkrytých hrobů byla porušena základem konventního kostela, který byl vykopán až do spraše tvořící geologické podloží. Vzhledem k jednolitosti základu, který půdorysně odpovídá nadzemní části zdiva, lze konstatovat, že základ celého východního závěru, části transeptu i severní obvodové zdi lodi kostela byl realizován v průběhu jedné stavební akce.
Časové období stavby východní části gotického konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie, zcela nově osvětlil nález mincovního depotu jednašedesáti stříbrných mincí, který byl odkryt u kaple č. 2 při základovém zdivu pilíře v hloubce asi 60 cm od povrchu. Dle numismatického určení tvoří depot celkem 61 pražských grošů Václava II. a Jana Lucemburského. Z tohoto množství nese 45 exemplářů jméno Václava II. Mladší složku hromadného nálezu ze Sedlce pak reprezentují pražské groše Jana Lucemburského v počtu 16 kusů.
Datace nejmladších pražských grošů zastoupených v nálezu, která je důležitá pro stanovení doby ukrytí depotu, byla numismatickým rozborem stanovena na interval let 1311 až 1318/1320. Lze tedy předpokládat, že k ukrytí depotu došlo už někdy v průběhu 2. desetiletí 14. století, patrně ještě před rokem 1320. Místo ukrytí depotu pak téměř s jistotou dokazuje, že v době uložení mincí do země již věnec kaplí, uzavírající na východě stavbu konventního kostela stál, a že tedy musel být dokončen, nebo podstatně rozestavěn nejpozději v průběhu 2. desetiletí 14. století.
Na základě uvedených zjištění je evidentní, že zachycené etážové pohřebiště je starší než samotná stavba konventního kostela. Zároveň je zřejmé, že v prostoru chóru stávajícího konventního kostela stála již před jeho výstavbou starší sakrální stavba, u které se po několik desetiletí intenzivně pohřbívalo. Vzhledem k zachyceným rozměrům pohřebiště, zejména jeho značné plošné rozloze a délce jeho existence, se lze domnívat, že se i v případě staršího konventního kostela jednalo o rozměrný objekt. Domněnku o existenci románského předchůdce gotického konventního kostela podporuje rovněž nález sekundárně užitého románského kvádříkového zdiva v části odkrytého základu u všech tří stěn severního transeptu. Definitivní potvrzení existence starší stavby by mohl ale přinést jedině další výzkum v interiéru kostela.

Výzkumem zachycené kostrové pohřebiště lze datovat nejspíše do 13. století, vyloučit však nelze ani jeho existenci již ve 12. století. Také stanovit dobu ukončení užívání hřbitova lze pouze přibližně. V nejsvrchněji evidované vrstvě pohřebiště již nebyly prakticky vůbec patrné vkopy hrobových jam a nevyskytovaly se zde ani v původní pozici uložené lidské skelety či jejich větší části. Nejsvrchnější vrstva pohřebiště měla spíše charakter rozhrnuté a následně srovnané plochy hřbitova, do které se následně již nepohřbívalo. Tuto hypotézu podporuje mimo jiné i nález několika fragmentů opracovaných gotických kamenných článků pocházejících z kružeb oken chóru na povrchu této vrstvy. Ty se na místo svého uložení mohly dostat při zničení konventního chrámu v dubnu roku 1421, když sedlecký klášter vypálila a zpustošila husitská vojska (Vavřinec z Březové, Kronika husitská, 409).
Na základě uvedených zjištění se zdá, že pohřebiště přestalo plnit svou funkci již po dostavbě nového konventního kostela. Možnost, že by v pozdějším období došlo k znovuobnovení pohřbívání v uvedeném prostoru, sice není příliš pravděpodobná, zcela vyloučit ji ale nelze.

Skutečnost, že východní část bývalého konventního kostela v Sedlci pochází z období gotiky a je dokonce možné ji díky nálezu mincí datovat nejpozději do období druhého desetiletí 14. století, potvrdily jak výše uvedené výzkumy, tak hloubkový stavebně historický průzkum. Ten doprovází celkovou obnovu kostela od roku 2002 a provedl jej Aleš Pospíšil (Národní památkový ústav ÚOPSČ v Praze, detašované pracoviště Kutná Hora) v rámci památkového dohledu. Výsledky tohoto průzkumu budou poprvé shrnuty na připravované mezinárodní vědecké konferenci ?Opatství cisterciáků v Sedlci kolem roku 1300 a 1700" uspořádané u příležitosti dokončení celkové obnovy kostela v září 2008 v Kutné Hoře.
Zejména východní část kostela s ochozem a věncem kaplí se stala v české umělecko historické literatuře předmětem polemiky o původnosti konstrukcí a půdorysného řešení. Již v roce 1948 D. Líbal vyslovil pochybnost o vnitřním uspořádání kaplí a ochozu, V. Mencl předpokládal, že mezi kaplemi byly zděné příčky. M. Horyna připsal kaple na šestibokém půdorysu s vnějšími dvojbokými opěráky Santinimu. P. Kroupa v poslední monografické studii o kostele, kde jsou také shrnuty názory dosavadní literatury, se přiklání k příčkám mezi gotickými kaplemi.
Na příkladu osové kaple č. 4, sousední kaple č. 5 a přilehlých polí ochozu je nastíněna podoba gotické architektury tak, jak ji bylo možné odhalit hloubkovým průzkumem. Základové zdivo tvarově sleduje složitý půdorys kaplí a je tvořeno dvěma vrstvami, základová spára sahá do úrovně dvou metrů od vnitřní podlahy kostela. Zdivo základu sestává z lomového rovnaného kamene na vápennou maltu a bylo provedeno do výkopu vedeného na úroveň spraše skrze vrstvy staršího pohřebiště. V nejvyšší úrovni základu byl půdorys nadzemního zdiva založen pomocí kvádrů usazených v místě opěrných pilířů. Půdorysný tvar kaplí mezi těmito ?úhelnými body" je vytvořen vyzdívkou z pečlivěji skládaného lomového kamene, tato vrstva však měla být pro svůj charakter ještě skryta pod terénem. Od úrovně terénu do bankálu oken je obvodové zdivo kaplí vyzděno na vnější straně z pečlivě opracovaných kvádrů, na vnitřní straně z lomového kamene s omítkou. V kapli č. 5, kde byla provedena nejrozsáhlejší sondáž, byl na jižní stěně parapetu odhalen mělký sanktuářový výklenek s druhotně osekanou vnější výzdobou a o úroveň výše na pilíři vedle okna další menší výklenek opatřený původně mřížkou. Od úrovně bankálu oken až ke korunní římse je obvodové zdivo kaplí vyzděno z kvádrového zdiva lícovaného na obou stranách a uvnitř vyplněného maltou s úlomky lomového kamene. Kvádry zdiva jsou mezi sebou na ložných spárách plynule provázány. Na vnější straně kaplí jsou na řadě kvádrů patrné důlky po krepně i způsob opracování povrchu kamene, korunní římsa nese stopy původního řešení odvodnění střech kostela, které bylo při barokní obnově změněno. V koutech mezi kaplemi byly osazeny chrliče v podobě půdorysně kruhové mísy jejíž tělo bylo spojeno krčkem s korunní římsou, na římse spočívalo nejspíše atikové zábradlí. Z toho vyplývá, že každá kaple měla v gotice vlastní střechu s hřebenem kolmo pronikajícím do hlavní střechy pultového tvaru. V rozměrných oknech kaplí byly osazeny kružbové výplně se sloupky. Do úrovně paty záklenku okna byly poloviční profily středního sloupku s drážkou pro osazení vitráže součástí ostění okna, v záklenku byla kružbová výplň zasazena do mělkého výžlabku. Několik fragmentů kružeb a sloupků bylo nicméně objeveno při archeologickém výzkumu. V patě oken procházelo železné táhlo zasazené do zdiva na háky. Zatímco vnější plášť kaplí prošel zásadnější opravou až na sklonku 19. století, při níž byly vyměněny nejvíce poškozené kvádry opěráků a zdivo nově přespárováno, v interiéru kaplí a ochozu převládá dosud, kromě bíle okrové barevnosti z 19. století, barokně gotická úprava. Pod asi centimetr silnou vrstvou štuku a zcela nově vybudovanou konstrukcí kleneb se nacházejí fragmenty osekaných gotických konstrukcí. Obě kaple byly zaklenuty žebrovou klenbou, subtilní žebra hruškového profilu plynule zabíhala do stěn ve výšce paty klenby, stejně jako v ochozu. Konkrétní představu o podobě výběhu kleneb v ochozu si můžeme vytvořit dle později zopakovaného řešení v kostele sv. Jiljí v Nymburce. Klenby v kaplích a ochozu sedleckého kostela neměly, podobně jako v Nymburce, přístěnná žebra. Výjimku v popsaném klenebním nosném systému tvořila partie mezi kaplemi, kde až k zemi sbíhala svazková přípora složená ze dvou žeber přilehlých kleneb kaplí a středního prutu tvořícího arkádu mezi kaplemi. Pro arkádu mezi kaplemi svědčí dvě indicie: zaprvé je to základ přípory vysazený ze zdiva pouze na délku dvaceti centimetrů pod dlažbou, zadruhé otvor po háku železného táhla v patě oblouku arkády. Táhlo zajišťovalo stabilitu podpory umístěné na stejném místě jako dnes barokní toskánské sloupy a bylo osazeno ve stejné výškové úrovni jako v oknech.
Kostel Nanebevzetí P. Marie v Sedlci byl od počátku zájmu z hlediska medievalistického tak santiniovského bádání zahalen rouškou tajemství. Průzkumy kostela uskutečněné v rámci jeho generální opravy však přinesly zásadní informace. Výstavbu gotického kostela, který převrstvil svého předchůdce společně s částí pohřebiště, lze díky nálezu mincí znovu pevně zakotvit na přelom 13. a 14. století a předpokládat jeho dokončení do roku 1320. Stavebně-historický průzkum pak potvrdil, že z gotického kostela se dochovalo mnohem více konstrukcí a detailů než se obecně předpokládalo, že obvodové a hlavní nosné zdivo je původní, že tento kostel měl žebrové klenby a kružbová okna, ale především tzv. dvoulodní ochoz nebo jinak řečeno vzájemně propojené kaple. Při barokní úpravě bylo toto původní a ve své době výjimečné půdorysné schéma obnoveno a to i v partii dvoulodí na severní straně. Prostřednictvím barokně-gotického tvarosloví pak Santini vtiskl tehdejšímu torzu gotického kostela nový a jedinečný rozměr.