Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Milena Hauserová; Karel Nováček; Martin Čechura; Milan Falta
Románský kostel sv. Petra a Pavla ve Svojšíně

In: Průzkumy památek 1/2011, ročník 18, str. 5-30

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Kostel sv. Petra a Pavla ve Svojšíně u Stříbra, jako jedna z klíčových staveb západočeské románské architektury, byl již mnohokráte předmětem badatelské pozornosti. Rezervy v jeho poznání se z velké části odvíjejí od chybné a nedostatečné dokumentace, která stavbu provází od doby základní inventarizace našeho fondu středověké architektury počátkem 20. století. Mnohokráte reprodukované půdorysné zaměření tak např. zkresluje skutečný vztah románské věže k severní zdi románské lodi zachované v nynější severní zdi kostela. Autoři zvažují interpretační důsledky přesného zachycení prostorových vztahů dochovaných součástí románské stavby a stop jejích mladších transformací. Ve světle tohoto postupu se ukazuje, že rekonstrukce zaniklého stavu není zdaleka tak jednoznačná, jak byla dosud v literatuře prezentována. Narozdíl od dosud přijímaného výkladu o existenci panské tribuny omezené právě jen na prostor v prvním patře věže (tzv. věžní tribuny), komunikačně nepropojené s prostorem lodi, lze počítat s širší škálou variant řešení tribuny, sahající od uzavřených věžních variant typu soukromého oratoria až k řešením pavlačovitě vyloženým do prostoru lodi. U obou těchto krajních forem i jejich mezistupňů lze přitom dle analogií počítat s přímou komunikační vazbou prostoru tribuny s lodí kostela. Tato zjištění , která relativizují dosavadní názor o prostorových a komunikačních vztazích v této významné stavbě, představují vklad do diskuse o funkci tribuny v románských venkovských kostelech.
Detailní analýza umožnila upřesnit rekonstrukci stavebního postupu románského kostela. S dokončenou a zřejmě již funkceschopnou chrámovou lodi byla dokončena spodní část věže s podvěžní kobkou a věžní částí tribuny. Dokumentace zachycuje vrstvy zdiva oddělené jizvami po trámech vyloženého lešení a stopy stratigrafické následnosti výstavby románské věže vůči štítu dnes zaniklé západní zdi lodi. Po předpokládaném, dočasném přerušení a zakonzervování stavby byla svrchní část věže s dvěma úrovněmi románských sdružených oken dokončena ještě ve shodném románském pojetí a bez zřejmých odchylek ve způsobu výstavby. Toto dokončení bylo možné na základě dendrochronologického datování položit do roku 1159. Tento postup dokládá jak význam, který měly pro stavebníka přednostně dokončené vnitřní prostory věže, tak ekonomickou náročnost celého stavebního podniku, která stavebníka vedla k dokončování stavby po etapách.
Neomítané kvádrové zdivo věže kostela dovolilo nahlédnout do detailů stavebního řešení, které je charakterizováno přesnou a vytříbenou kamenickou prací, již po léta oceňovanou v domácí odborné literatuře a poprávu spojovanou s hutí nedalekého benediktýnského kláštera v Kladrubech. Dochované zbytky architektonického dekoru (kubická hlavice s nárožními nosy: Würfelkapitell mit Ecknasen) potvrzují souvislost Svojšína s architekturou horního Porýní, což opět dovoluje uvažovat o kladrubském zprostředkování. Věž však zároveň překvapí některými detaily stavebního provedení, které svědčí o menší zkušenosti svojšínské stavební skupiny s koncepcí stavební struktury kostela jako celku.
Písemné prameny umožňují označit za pravděpodobného stavebníka kostela Ctibora, otce Oldřicha a Benedy ze Svojšína, kteří pravidelně figurují jako svědci na kladrubských a plaských listinách od roku 1175. Tento Ctibor by mohl být totožný se stejnojmenným komorníkem krále Vladislava II., jehož jméno se objevilo ve svědecké řadě privilegia pro cisterciáky ve Waldsassen roku 1165. Vztah tohoto významného velmože ke Svojšínu by vysvětloval ambiciózní architektonickou úroveň kostela a může být podpořen i další indicií: tesaným reliéfním zpodobněním královské koruny na kvádru v jihovýchodním nároží věže (v úrovni stavěné v roce 1159 či těsně poté). Reliéf s touto nápadnou ikonografií můžeme pokládat za formu aktuálního oslavení a současně i trvalé připomínky korunovace Vladislava II. (1158), této klíčové události českých politických dějin 12. století. Tato interpretace otvírá pohled do světa širokých velmožských koalic v západních Čechách, jejichž členové udržovali těsné kontakty nejen mezi sebou navzájem, ale navazovali oboustranně výhodné vztahy s regionálními klášterními institucemi, současně však nerezignovali ani na funkční vazby k prostředí pražského královského dvora.