Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petr Pavelec
Nástěnné malby v kostele Stětí sv. Jana Křtitele v Žumberku jako médium paměti a „Institutio Christianae religionis“

In: Průzkumy památek 1/2013, ročník 20, str. 81-92

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: K nejstarší vrtsvě patří výpravná scéna Příjezdu a Klanění tří králů, namalovaná na jižní stěně presbytáře. Kompozice i jednotlivé postavy mají řadou analogií k českému a dolnorakouskému prostředí (Bečov, Oberzeiring, Černvír). V rukopisech lze blízké analogie hledat například ve skicáři v Braunschweigu. Všechna díla se datují do 70. - 80 let 14. století. V případě kostela v Žumberku další datovací „pomůcku“ představuje zobrazení sv. Zikmunda, světce, jehož ostatky přivezl do Českého království v roce 1365 císař Karel IV. Navíc asi ze stejné doby pochází postava burgundského krále, namalovaná v boční kapli v kostele v Kájově. Stav malby v Žumberku není příliš zřetelný, badatel si právem kladl otázku, zda postava sv. Zikmnuda pochází ze stejné doby. Další malba se nachází na východní stěně jižní lodi. Zobrazuje dvě světice donátory – snad manželský pár, původně určený erbem, který je dnes nečitelný. Badatel se domnívá, že světice představovaly sv. Kateřinu a sv. Markétu, kterou blíže určuje její atribut – drak. V pozdním středověku patřily obě světice k Virgines capitales a donátoři v nich spatřovali ochranu. Často je mohli uctívat i jako křestní patronky. Úctu ke sv. Kateřině, kterou světici projevoval i císař Karel IV., dokládají též dvě česky psané Legendy o sv. Kateřině. Mladší erbovní galerie a znakový štít se značkou kamenického mistra a připojeným nápisem (maister hans zu Schweincz) s uvedením letopočtu (15XIII), byla odkryta na západní straně triumfálního oblouku, bohatá erbovní galerie na klenbě čtyřlodí. Výzdoba je analogická jako v pozdně gotickém kostele ve Chvalšinách. Datování a uvedení jména kamenického mistra v kostele v Žumberku pomohlo určit i kameníka kostela v Trhových Svinech, které bylo známé jen pod jménem Jan.
Na klenbě se dochovalo 26 erbů, z nichž 5 reprezentovalo Rožmberky. Poslední erb s pětilistou růži a s dvojicí maltézských křížů určilo Jana III. z Rožmberka, který v letech 1511-1532 zastával funkci generálního převora Řádu johanitů v Čechách. Řadu erbů se Petru Pavelcovi podařilo určit, patřily řadě významných církevních úřadů, korporací, vyšší a nižší šlechtě. Určené erby naznačují sociální vztah jednotlivých osob, které se připojením znaku zpřítomnili na významném místě v rámci sakrálního prostoru. Větší počet rožmberských erbů spojil autor s jednotlivými členy rodu, další patřily šlechtě, zpravidla usazené v jižních Čechách. Řada z erbů ukazuje na představitele významných klášterních komunit. Na základě erbovní galerie se autor pokusil ukázat na sociální vazby a vazby osobní i rodové, které měly vztah ke kostelu v Žumberku. Své bádání rozšířil o studium testamentů osob různého sociálního původu. V kšaftech jsou zpravidla uvedeny motivy finančního nebo jiného odkazu řady osob, zpravidla byly pořizovány pro spásu duše a věčnou památku dárce. Z těchto pramenů badatel uvedl testament, z roku 1517, z něhož lze uvést, že rožmberský úředník Silvestr Perger podporoval stavbu a uměleckou výzdobu nevelkého kostela sv. Jana Křtitele v Zátoni, kde se sám nechal zpodobit na sklomalbách. V testamentech bývají uvedeny i doporučení, jak se má kněz modlit a slavit eucharistii a anniversaria za osoby a jejich rodiny, které odkázali kostelu finanční nebo jinou podporu. V dodatku je zpravidla uvedeno, že se tak má konat nejen na jejich památku, ale aby tak byli připomínání i dalším věřícím. Ti se měli v rámci učení o Očistci svými modlitbami připojit a zajistit tak spásu zemřelým. Dobové analogie představuje erbovní galerie v kostele sv. Mikuláše v Rožmberku, v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, v kostele sv. Benedikta v Krnově Kostelci, starší erbovní galerie je známá například v kostele ve Slavětíně.
Mladší nástěnnou malbu vícefigurálního Ukřižování, situovanou na severní stěně čtyřlodí, datuje Petr Pavelec do 16. století, analogie spatřuje především v grafických listech. Pro slohové určení malby kombinuje podněty z díla Lucase Cranacha a Hanse Baldunga, zejména upozornil na oltář v kostele ve Freiburgu z roku 1516. Objednavatelem výzdoby byl Jindřich Pouzar z Michnic, přední úředník Rožmberků, který v Žumberku vlastnil tvrz. V kostele byl též pohřben, dochoval se náhrobek i epitaf, který však již má charakter renesanční. K memoriální funkci lze přiřadit i dva renesanční nápisové a erbovní medailony, jeden z nich podle erbu patřil Theobaldovi Hockovi, tehdejšímu majiteli žumberského statku. V medailonu jsou uvedeny biblické citáty, vážící se k oběti Krista. Objednavatel přišel do Žumberku z Dolní Falce kolem roku 1599, byl znám jako aktivní kalvinista, který se věnoval i literární činnosti. V rámci přestavby kostela i tvrze si zařídil pracovnu s velkou knihovnou. Z řady titulů knih, zaměřených na náboženskou tematiku, vlastnil i Kalvínův spis „Institutio Christianae religionis“, který je zároveň i názvem předložené studie, dále vlastnil spisy Martina Luthera a dalších reformátorů. Hock se však podílel i na kalvínském „vyčištění“ kostela, který zbavil všeho, co připomínalo katolickou bohoslužbu. Katolickými preláty byl obviněn a musel se vzdát svého vyznání a přijímání pod obojí. Jeho současníkem byl Matyáš Kultrarius, který se podobně ostře ohradil proti umělecké výzdobě katolických klášterů.