Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Terezie Šiková
Pozdně barokní sochařská dílna v Čimelicích u Písku – Jan Karel Hammer (1697–1759?)

In: Průzkumy památek 1/2013, ročník 20, str. 117-144

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Článek se zabývá osobou sochaře a řezbáře Jana Karla Hammera (1697-1759), umělcem, který byl osobním i profesním životem spjat s prostředím umělecké periferie – s oblastí bývalého severního Prácheňska. J. K. Hammer se narodil 18. 1. 1697 v Plzni. Podruhé je doložen až r. 1737 v Česticích (okr. Strakonice) při řezbářské výzdobě interiéru kostela Stětí sv. Jana Křtitele a ještě téhož roku v souvislosti se svým sňatkem v Čimelicích (okr. Písek). Čtyřicetileté období, v jehož průběhu nemáme o působení tohoto umělce žádných dokladů, je místem otevřeným nejrůznějším spekulacím a teoriím. Vzhledem k datu a místu narození J. K. Hammera předpokládáme jeho vyučení v některé z plzeňských dílen – snad v dílně Kristiána Widemanna. Protože však svoji tvorbou nenavazoval pouze na K. Widemanna, ale citoval i díla Lazarova, a to mnohdy až z dob jeho uměleckého vyvrcholení, zvažujeme možnost dlouhodobějšího sepětí J. K. Hammera s tímto okruhem. Tovaryšská cesta jej zavedla do Prahy, kde jej oslovily nejrůznější stylové polohy napříč desetiletími.
Jakým způsobem dospěl do Čimelic a jak navázal kontakt s rodem Bissingenů, nebylo doposud spolehlivě objasněno. Původní domněnka, že J. K. Hammer byl Bissingeny do Čimelic pozván přímo z Plzně, se dnes jeví jako nepravděpodobná. Zvažován bývá v této souvislosti i bissingenovský Smilkov (okr. Benešov), kde jeho účast na některé z tamních sochařských zakázek nebyla doposud prokázána, či jezuitská Březnice (okr Příbram). Z korunní římsy březnického pivovaru pochází dvojice plastik sv. Josefa a sv. Jana Křtitele, vytvořená v období před r. 1728, kterou je možné v tuto chvíli považovat za nejranější známé Hammerovo dílo. Do období mezi léty 1728 a 1737 spadá realizace vnitřní výzdoby chrámu sv. Petra a Pavla v Pohoří (okr. Písek). V kontextu Hammerových prací vyniká zejména bendlovsky orientovaná postava sv. Pavla z hlavního oltáře. Silné ovlivnění tvorbou M. B. Brauna zaznívá v řezbářských pracích z kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Česticích. V plastikách z hlavního oltáře rozpoznáváme kompoziční vzory pro jeho mnohé mladší práce. Čerpání z předloh starých třeba i několik desetiletí, odkazy na J. J. Bendla, M. V. Jäckela a M. B. Brauna, jejich varírování a zároveň napojení na tvorbu soudobého umělce L. Widemanna, jsou jevem sice nezvyklým, ale pro pozdní baroko plného neobvyklých kombinací zcela příznačným. Již zde se setkáváme s nezaměnitelnou typikou tváře, která v dílenských pracích posledních let může být vyhrocena až na pokraj karikatury – s vysoko nasazenými lícními kostmi, propadlými tvářemi, výrazným nosem a zešikmeným tvarem očí. Plně plastické tvary tělesného jádra bývají skryty pod drapérií, která s postupujícím časem (zvláště v 50. letech 18. stol.) tíhne k jakési sumarizaci, lne k vystupujícím oblinám těl a vytváří velké nečleněné plochy, jejichž vyhlazený povrch kontrastuje s ostrohrannými zalamujícími se řasami nasazenými na povrchu látky. Geometrizující tříštivý záhybový systém některých plastik vede až k vytvoření abstraktně působícího vzorce - představuje však pouze jednu z variant pojetí záhybového systému, které se v pracích dílny J. K. Hammera uplatňovaly.
Pobyt J. K. Hammera na Čimelicku je od r. 1737 v následujících několika letech doložen pouze matričními záznamy křtu jeho pěti dětí. Z nedalekých Rakovic (okr. Písek) se nejpozději r. 1740 přesunula rodina do Čimelic na usedlost Hvížďalka, jejíž součástí byla i „výsadní hospoda“. O schopnostech autora vypovídá dvojice vysoce hodnocených řezeb sv. Vojtěcha a sv. Prokopa z kostela Nejsvětější Trojice v Čimelicích vytvořená ve 2. pol. 30. let 18. stol. a v minulosti připisovaná dílně A. Brauna ml., či kosmonoským Jelínkům. Dynamicky rozpohybovaná socha sv. Vojtěcha je z kompozičního hlediska věrným přepisem postavy téhož světce z hlavního oltáře děkanského chrámu sv. Mikuláše v Benešově. Z formální analýzy množství plastik nacházejících se na území Čimelic a v jejich okolí vyplývá, že vznikly v širším autorském i časovém rozpětí, než se až doposud předpokládalo. K dílům Hammerovy dílny, pocházejícím snad ze 40. let – 50. let 18. stol., patří pouze sousoší sv. Anny vyučující Pannu Marii z ohradní zdi čimelického hřbitova, socha sv. Jiljí či socha sv. Jana Nepomuckého z ohradní zdi zámku ve Strážovicích (okr. Písek). Pojetí těchto plastik vykazuje úzké sepětí s tvorbou Lazara Widemanna. Totéž platí i o figurách světců ze sloupu Nejsvětější Trojice v Čimelicích, za jehož zajímavým a doposud ne zcela podchyceným ikonografickým programem bude zapotřebí hledat osobu poučeného konceptora. Své předstupně i následovníky má v Hammerově tvorbě sousoší Kalvárie ze hřbitova v Čimelicích. Její příbuznost s Kalvárií v Březnici (r. 1750) a Kalvárií z Kamenného mostu v Písku (r. 1757) je zřejmá. V jejím případě upoutá zejména stylově poněkud zpozdilá modelace Kristova těla odkazující snad k pozdně gotické předloze či zajímavý a v Hammerově tvorbě poměrně frekventovaný, dekorativně vyznívající modelační prvek vzdouvajícího se záhybu Magdaleniných šatů. Množství prací, které můžeme s rukou J. K. Hammera spojit, svědčí zcela v duchu dobových zvyklostí o nasazení celé dílny. Nabízí se k uvážení, zda zakázky z konce 40. a počátku 50. let 18. stol., kvalitativní nevyváženost a pluralita stylů nemohou souviset s postupným zapojováním pomocných rukou v podobě dorůstajících synů – Jana Václava, Františka a Ignáce. Náš pohled na tvorbu této regionální dílny obohacuje soubor soch ze starého mostu u Dolních Nerestců (okr. Písek). Socha sv. Šebestiána citující kompozici slavného Meleagra ze sbírky Vincenza Giustinianiho je zajímavým dokladem přenosu antických motivů do prostředí umělecké periférie a mimo mytologickou tématiku.
Působení J. K. Hammera na Čimelicku v r. 1752 zřejmě dokládá záznam z tzv. Kroniky maltézského statku ve Varvažově, v níž je uveden blíže neurčený „čimelický“ řezbář při práci na figurách hlavního oltáře kostela sv. Kateřiny ve Varvažově. R. 1753 uzavírá Jana Karel Hammer smlouvu s úřadem panství Čimelice na vytvoření dnes již neexistujících alegorických postav čtvera ročních období a dvou váz do zahrady čimelického zámku. Poslední archivní zpráva jej zachycuje při práci na sousoší Kalvárie z Kamenného mostu v Písku v r. 1757. Hammerova tvorba vrcholí před r. 1759 realizací plastik hlavního oltáře kostela Nejsvětější Trojice v Čimelicích. Kompoziční řešení těchto plastik, stejně jako modelace oděvu, v mnohém opět odkazují k tvorbě L. Widemanna. Socha sv. Jana Nepomuckého jako almužníka cituje s nesmírnou přesností Widemannovu řezbu z kostela sv. Havla v Poříčí nad Sázavou ze 2. pol. 40. let 18. stol. Nápadná formální podobnost hlavních oltářů farních kostelů v Čimelicích, Česticích, Radobytcích a Pohoří, jejich výskyt vždy v kombinaci s řezbami z Hammerovy dílny a nearchitektonické nakládání se stavebními články dává tušit, že za jejich vznikem bude stát pravděpodobně sochař sám.
Závěr Hammerova života je obestřen řadou nejasností. Vzhledem ke zjištění, že zápis o jeho úmrtí není zaznamenán v čimelických matrikách a ani v matričních záznamech sousedních farností, byla všeobecně přijata domněnka, že zemřel mimo tuto oblast. Roku 1759 prodala jeho rodina v Čimelicích majetek a přesunula se do nedaleké Dobré Vody u Březnice.