Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petra Načeradská
Pavilon Marie Terezie ve Veltrusech. Historický průzkum k dějinám stavby

In: Průzkumy památek 1/2013, ročník 20, str. 145-176

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: V zámeckém parku ve Veltrusech (okres Mělník) se nachází pavilon Marie Terezie, otevřená budova čtvercového půdorysu s trojicemi dórských sloupů na nárožích, krytá kupolí. Památník [Monument/ Denkmal] postavil Jan Rudolf hrabě Chotek (1748-1824) na památku císařovny, za jejíž vlády se rodina Chotků dostala na jedno z předních míst v řadách české aristokracie. Za autora projektu pavilonu bývá někdy považován Matheus Hummel (+ 1800), podle jehož návrhů byly zbudovány některé jiné stavby v parku. Důkladný průzkům archivních pramenů však přinesl nová zjištění a umožnil velice podrobně popsat vznik i průběh stavby.
Hrabě Chotek původně zamýšlel nechat zhotovit sochu Marie Terezie a v tomto směru již roku 1803 bez výsledku jednal s vídeňskými sochaři Johannem Martinem Fischerem a Franzem Antonem Zaunerem. Roku 1808 se rozhodl koupit sloupovou předsíň bývalého kostela hybernů v Praze, která měla být v souvislosti s jeho přestavbou na celnici odstraněna. Tento portikus byl u hybernů postaven v roce 1794 Janem Františkem hrabětem Sweerts-Šporkem, který zrušený klášter koupil a v kostele provozoval divadlo.
Rozebraný portikus byl dopraven loďmi po Vltavě do Veltrus a Georg Fischer, profesor architektury na pražské polytechnice, připravil pro hraběte Chotka plán, jak využít tuto kamennou architekturu na stavbu pavilonu Marie Terezie. Balustrádu, která u původního portika tvořila zábradlí horní terasy, přitom umístil do dvou bočních arkád pavilonu a stavbu zastřešil kupolí na trojitém tamburu. Ještě v roce 1808 byl na oválné louce (tzv. Oválu [Oval]) v severní části chotkovského Ostrova [Chotkische Insel] položen dřevěný rošt, pak postaveny základy a schody, ale teprve během let 1812 a 1813 byl vybudován celý památník. Mnoho kamenických prvků muselo být nakonec uděláno nově, kameníkem Johannem Fidlerem ze Slatiny. Vnější výzdobu, doplnění vlysu [Fries] o nové metópy [Metopen] atd. provedl pražský štukatér a sochař Ludvík Müller. Roku 1814 byla střecha pokryta plechem.
Jan Rudolf Chotek dbal i na zahradnické úpravy okolí pavilonu. Oválná louka je zde ze západní strany ohraničena hrází proti Vltavě, osázenou stromy; podobně je kvůli souměrnosti ohraničena i z východní strany. Hráz byla též osázena růžemi a u staré studně vytvořeno posezení, přímo naproti pavilonu. Studna byla roku 1816 opatřena dřevěným obeliskem; podle původního plánu na něm měl stát český lev se znakem. Téhož roku byly na střeše pavilonu instalovány čtyři hliněné vázy od hrnčířského mistra Johanna Unterwegera z Prahy a budova zvnějšku dokončena.
Co se týče vnitřní výzdoby, hrabě Chotek zamýšlel postavit doprostřed sochu Marie Terezie a stěny a strop vyzdobit štukaturou a motivy z pamětních mincí [Denkmünzen]. Dochovaly se dva návrhy vnitřní výzdoby, jeden od architekta Johanna Philippa Joendla, Chotkova ředitele staveb [Baudirektor], který již od začátku dohlížel na stavbu pavilonu a připravoval i potřebné výkresy. Autorem druhého návrhu je – podle špatně čitelného podpisu – snad architekt Joseph Kornhäusel. Žádný z plánů však nebyl realizován.
Již roku 1812 se hrabě Chotek rozhodl ozdobit památník též čtyřmi sochami, které se umístí na podstavce vybíhající z rohů budovy. Ale teprve roku 1822 podepsal s pražským sochařem Václavem Prachnerem smlouvu na jejich zhotovení, a to podle návrhů [Zeichnungen] Josefa Berglera, ředitele pražské Akademie výtvarných umění. Jednalo se o sedící sochy, představující a) válečnou slávu [den Kriegsruhm], b) mír [den Frieden], c) zákonodárství [die Gesetzgebung] a d) mateřskou lásku [die mütterliche Liebe vorstellende sitzende Bildsäulen]. Kvůli úmrtí Jana Rudolfa Chotka (+ 1824) se prokazatelně dokončila a do Veltrus dovezla pouze první ze soch. Dědic Jana Rudolfa Chotka, jeho vnuk Jindřich, proto uvažoval o tom, umístit ji dovnitř pavilonu a udělat z něj Tempel des Kriegsruhmes. Nakonec tuto svoji ideu neprovedl a pravděpodobně sochu umístil volně do parku – dosud existující socha zvaná Mars se ve starší literatuře nazývá „Genius válečné slávy“. Místo sochy umístil Jindřich Chotek doprostřed pavilonu pylon s vsazeným medailonem, dnes nezvěstným; byla na něm podobizna Marie Terezie v závoji vdovy, zřejmě podle Widemannova vyobrazení na jedné z pamětních mincí.
V letech 1927-1928 byl pavilon Marie Terezie důkladně opraven: krov obnoven podle původního stavu, střecha pokryta měděným plechem a kamenické prvky restaurovány sochařem Bohumilem Kafkou.