Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Vladislav Razím
Věž hradu Gutštejna

In: Průzkumy památek 1/2013, ročník 20, str. 213-229

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Článek prezentuje výsledky operativního průzkumu a dokumentace věže hradu Gutštejn v západních Čechách (k. ú. Okrouhlé Hradiště, okr. Tachov). První písemná zmínka o hradu je z počátku 14. století, vznik samotné věže datuje nedávný archeologický výzkum do doby kolem roku 1400. Nový průzkum a dokumentaci věže umožnilo lešení, vystavěné na krátkou dobu v jejím jinak nepřístupném interiéru v průběhu stavebního zajišťování rozrušené koruny zdiva v roce 2011.
Věž je přibližně 20 m vysoká, půdorys cca 8,3x7,6 m, nároží jsou silně zaoblená, interiéry zhruba pravoúhlé. Zcela temné přízemí bylo přístupné jen otvorem v zaniklém stropu. Stropem vedl přístup také do 1. patra, původně asi 265 cm vysokého. Prostor je osvětlen dvěma takřka shodnými, původními otvory, jejichž parapety jsou ve výšce asi 88 cm nad dnešní provizorní podlahou. Otvory jsou v interiéru kolem 85 cm vysoké a asi 45 cm široké, směrem ven se pak oboustranně zužují. Na vnějším líci asi 240 cm silné obvodové zdi je ústí poněkud vyšší (95-98 cm, parapet zřejmě směrem ven mírně klesá), a velmi úzké (13-15 cm). První, v půdorysu souměrný otvor se nachází takřka přesně uprostřed severní stěny, zatímco druhý, východní, v půdorysu asymetrický, je výrazně posunut směrem k jihu. Těsně vedle druhého z otvorů, ale v jižní stěně, je umístěna rovněž původní, pravoúhlá nika (55x50x58 cm).
Druhé, rovněž plochostropé a 265 cm vysoké patro mělo stejně velký půdorys jako 1. patro. Také asi 78 cm vysoký původní otvor, posunutý mírně k jihu od svislé osy východní stěny a v půdorysu přibližně symetrický, s parapetem cca 78 cm vysoko nad podlahou, odpovídá štěrbinovým otvorům 1. patra. Vnější ústí (84 x 16 cm) je opět poněkud vyšší než vnitřní část otvoru. Zhruba uprostřed jižní stěny se nachází původní vstup do věže (lomený portálek).
Velmi komplikovaná je situace nad úrovní stropu 2. patra. Nad ústupkem pro podlahu dalšího podlaží stoupá líc zdiva na všech čtyřech stranách interiéru jen do výšky zhruba 60 cm, kde je – opět ve všech stěnách - ukončen fragmenty ojedinělé dřevěné konstrukce. Původně šlo o tesařské dílo vyplňující na dané horizontále celý interiér věže, tedy o dvojitý dřevěný rošt. Trámy, jež se ve dvou řadách nad sebou křížily v prostoru interiéru věže, vytvářely volné čtyřúhelníky (takřka čtverce) o straně dlouhé cca 60-70 cm. Zaměření výškových vztahů umožňuje také rozpoznat postup stavby roštu. Nejprve byly položeny (bez uplatnění očekávaných „polštářů“) čtyři trámy ve směru východ - západ. Na ně pak kolmá čtveřice sever – jih. Následovalo uložení dalších čtyř trámů východ západ a zároveň dvou stejně orientovaných trámů věnce. Konečně byla umístěna poslední čtveřice v severojižním směru a s nimi souběžné zbylé dva prvky věnce.
Popsaná dřevěná konstrukce, podle dendrochronologického průzkumu vybudovaná z jedlí a smrků pokácených v letech 1421 a 1422, představuje oproti zdivu věže v nižší výškové úrovni následnou stavební fázi. Nad úrovní roštu jsou další dvě patra, jejichž osvětlovací otvory se tvarem a rozmístěním velmi podobají 1. a 2. patru. Dendrochronologicky jsou datována do let 1485 a 1486. Rozsahem omezený průzkum dřevěných prvků původního samonosného lešení na vnějším plášti věže, v rozsahu dvou horních pater, odpovídá zjištěním v interiérech.
Průzkum přispěl k možnosti poměrně podrobné a spolehlivé rekonstrukce stavebního vývoje věže. Vysoké přízemí, 1., 2. a částečně také 3. patro náležejí jedné stavební etapě. Absence dřev a dalších datovatelných prvků neumožňuje přímé datování první etapy. Výrazným zásahem bylo sestavení mohutného trámového roštu z kmenů pokácených v letech 1421 a 1422. Na základě charakteru konstrukce jsme oprávněni soudit, že vznikla ještě v roce 1422. Kvůli ní snad bylo částečně ubouráno zdivo třetího patra, stejně tak je však možné, že se právě zde stavba věže předtím zastavila, ať již bezprostředně, nebo před delší dobou. Stavbu roštu a úseku zdiva, jehož je rošt součástí, proto můžeme za samostatnou etapu považovat jen proto, že třetí patro těsně pod jeho úrovní je ve stavu pouhého torza. Zda v souvislosti s vybudováním roštu byla rozebrána podlaha 3. patra (tedy strop 2. patra), nelze rozhodnout, při samotné stavbě roštu ji však patrně bylo výhodné využít. Zbylé zdivo věže, od úrovně těsně nad roštem až k dochované koruně, patří další, z dnešního pohledu třetí stavební fázi, sestávající ze dvou pater. Tato fáze je datována dřevy překladů okének, stropního trámu a nosníků lešení v exteriéru do 2. poloviny 80. let 15. století (nejmladší prvek 1490), mezi kmeny skácenými právě v tomto období se však vyskytují i druhotně použité prvky starší.
Vedle výjimečné možnosti relativně přesně datovat stavební proměny dochovaných částí věže je neméně pozoruhodná interpretace těchto proměn. Z první stavební fáze je zajímavá zejména podoba a rozmístění otvorů v 1. a 2. patře. Obě tato podlaží jsou relativně nízká, skrz stropy nejspíše prostupovala žebříková schodiště, nebo jen žebříky. Výše popsané otvory bychom mohli prostě označit za osvětlovací, kdyby však neprocházely zdivem vodorovně a nemířily důsledně vně hradního jádra. U osvětlovacích otvorů klasických bergfritů tomu bývá naopak. Otvory gutštejnské věže připomínají spíše střílny pro ruční palné zbraně, dochované v mnoha pohusitských hradbách a baštách hradních a městských opevnění. Zdánlivě tomu sice může odporovat značná tloušťka zdiva (kolem 240 cm), bez výklenku na vnitřní straně střílny, a absence obvyklé zarážky při ústí otvoru pro hákovnici, vyloučit takové určení otvorů však nemůžeme. Podpůrným argumentem je také jejich poněkud vyšší vnější ústí a asymetrický půdorys i rozmístění. Přijmeme-li předběžné archeologické datování vzniku věže zhruba na přelom 14. a 15. století, jde o období, kdy se palné zbraně již určitou dobu využívaly, byť detailní představa o nich a technice jejich využívání prakticky chybí. O to cennější doklad by pak představovala věž Gutštejna. Vyloučit ostatně jistě nelze ani stavbu věže na počátku 15. století, blíže k datu 1421. Zmíněné nedostatky střílen bychom mohli vysvětlit právě relativně raným obdobím, kdy se ještě nekladli větší nároky na míření a palné zbraně měly mnohdy spíše zastrašovací, než aktivní ničivý efekt. V této souvislosti jsou zajímavé stopy úprav (rozšíření) spodních částí štěrbin otvorů v 1. a 3. patře na východní straně, jež si lze vysvětlit snahou o rozšíření úhlu možného zásahu vystřeleným projektilem. S absencí zarážek se setkáváme i v mladších obdobích, kdy se toto opatření již prokazatelně využívalo. S nasazením palných zbraní patrně souvisí také výklenek vedle východního otvoru prvního patra. S podobnými se v dané situaci setkáváme, patrně sloužily k odkládání střeleckých potřeb na vyvýšeném, suchém místě (srov. obr. 28).
Mohutný trámový rošt byl dosud pokládán za pozůstatek paty střešní konstrukce. Tato představa však vznikla v době, kdy nebyl možný podrobný průzkum, a tudíž také nebylo zřejmé, že trámy jednotlivých vrstev procházely prostorem příslušného podlaží. Upevňovat střechu k obvodovému zdivu věže takovýmto způsobem by jistě bylo nadbytečné, jak ostatně naznačují také dochované krovy nebo jejich pozůstatky na jiných stavbách. I když jde o zcela ojedinělý tesařský výrobek, lze se s přihlédnutím k jeho předpokládatelným mechanickým vlastnostem domnívat, že jeho úkolem nebylo udržet na věži střechu, ale snést mimořádné zatížení, případně také sloužit jako výztuha proti vodorovným silám. Při hledání odpovědi na otázku smyslu takového opatření nutně zaujme významná, prameny doložená událost z roku 1422, kdy konstrukce nejspíše vznikla. Tehdy hrad drželi bratři Burian a Jan z Gutštejna, významní stoupenci Zikmundovy katolické strany v západních Čechách. Za okolností sice nejasných, ale přesto bez nutnosti o tom pochybovat oblehli hrad roku 1422 husité. Obležení zřejmě trvalo delší dobu a bylo pokládáno za regionálně strategicky významné, neboť pomoc obráncům poslalo město Cheb. Nelze jednoznačně prokázat, zda byl hrad dobyt, nebo se nepříteli ubránil, stejně jako nemůžeme brát za průkaznou informaci časově vzdálené a málo spolehlivé tzv. Kroniky velmi pěkné, že husité ke Gutštejnu dorazili právě po Velikonocích, během nichž pokořili Žlutice. Předkládáme k diskusi hypotézu, že rošt na věži, jehož výroba nasvědčuje určité improvizaci a chvatu, sloužil jako pevná platforma pro umístění těžké palné nebo vrhací zbraně. Její hmotnost a otřesy při používání by mohly ohrozit statiku horní části stavby. Rošt mohl být postaven jako součást koncepční přípravy hradu k obraně, nebo až pod vlivem bezprostředního ohrožení, také ale přichází v úvahu opatření až na základě této válečné zkušenosti, z obav, že se nepřítel brzy znovu objeví před branami. Určení jednoho z trámů roštu do letního období 1422 nemůže být důkazem toho, že konstrukce vznikla až po skončení husitského obléhání, neboť jsme již uvedli, že těsně povelikonoční datování akce není prokázané.
Některé, i když zatím vzácné poznatky z jiných lokalit by mohly hypotézu o účelu konstrukce podpořit. Například zesílení obranyschopnosti hradu z průběhu husitských válek patrně napovídá nález přizdívky obvodové hradby na hradě Vizmurku, pozoruhodné je snížení bergfritu v čele hradu Michalovice v době husitské či pohusitské a její přizpůsobení pro palné zbraně, dřevěné prvky v pohusitské nárožní věži městského opevnění ve Znojmě lze spojovat se snahou vyztužit ji proti otřesům při palbě z velkých střílen. Sběr analogického materiálu je však stále na počátku, a proto také zatím nenazrál čas na jednoznačné interpretace. Každopádně musíme do svých úvah přijmout možnost mnoha improvizovaných, a proto také svébytných a ojedinělých řešení, jež sloužila po krátkou dobu a beze stop zanikla.
Ke zvýšení věže o další dvě patra došlo nejspíše někdy ve 2. polovině 80. let 15. století; nejstarší z použitých dřev je datováno 1478/1479, nejmladší 1490. Pozoruhodná je skutečnost, že otvory obou pater jsou tvarově i rozmístěním prakticky shodné s otvory 2. a 3. patra, které jsou minimálně o sedm desítek let starší. Ani zde nebyly příčle pro zaklesnutí palné zbraně, přestože určení pro střelbu je rovněž velice pravděpodobné. Jde o cenný doklad toho, jak chronologicky málo citlivé jsou tyto prvky obranných staveb, jak byl vývoj nerovnoměrný. Horní část věže se tedy nejspíše stavěla za Buriána Bohatého z Gutštejna (zemřel patrně 1490). Z hlediska kvalitativního hodnocení by bylo přínosné srovnání s dalšími soudobými stavbami regionu. Okrajové postavení hradu v rámci rodové domény však umožňuje soudit, že horní patra věže nepředstavovala významnější počin soudobého fortifikačního stavitelství. Naproti tomu rozmístění střeleckých otvorů všech pater umožňovalo palbu nejen do samotného předhradí, ale také do vzdálenějších míst přístupové cesty, jež k hradu sestupuje od dvora Daňkov.