Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Anderle; Milena Hauserová
Další zjištění k románské podobě kostela ve Svojšíně

In: Průzkumy památek 1/2013, ročník 20, str. 229-237

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Kostelu sv. Petra ve Svojšíně (okres Tachov) byla nedávno věnována obsáhlá studie (Hauserová-Nováček-Čechura-Falta 2011 ). V náhodném časovém souběhu s jejím dokončením byla dílčí etapa obnovovacích prací. V jejím rámci došlo v červenci roku 2012 za zcela nestandardních a ve svých důsledcích pro tuto památku nepříliš šťastných okolností k odkrytí stavebních situací, které nicméně dále dokreslily a úvahy rozvíjené v právě uveřejněné práci a umožnily jejich doplnění.
V interiéru kostela byla ze spodní části severní románské zdi lodi odstraněna omítka ze začátku 20. století. Stejně byla zbavena omítky také velká část interiéru barokního presbytáře. Líc odhaleného románského kvádrového zdiva včetně autentického spárování byl rozbrázděn záseky po odtesávání omítky. V celé délce lodi byla severní zeď bez účasti archeologa odkopána v šířce půl metru do hloubky 60 cm pod dnešní dlažbu . V sakristii navazující na severovýchodní nároží románské lodi byl následným plošným odkryvem odhalen půdorys severního úseku apsidy zbořené při barokní přestavbě kostela. Nález byl učiněn v místech, kde byl předpokládán podle výše zmíněného článku z roku 2011. Situace zjištěná ve výkopu v severozápadním koutě interiéru nynější lodi potvrdila existenci západní zdi románské chrámové lodi. Její výskyt v tomto místě byl ze stavebních souvislostí předpokládán, přestože nad trénem již zcela zanikla. Pod úrovní nynější podlahy byl odhalen její úsek provázaný s románskou severní zdí dochovanou dodnes v téměř plné výši. Románská věž umístěná v podélné ose lodi se k její západní zdi přimykala na spáru Nad úrovní dnešní podlahy byla západní zeď zbořena při rozšiřování kostelní lodi jižním směrem. Jizva po provázání západní zdi lodi se stojící zdí severní byla zaplentována cihlami.
Vnitřní líc severní zdi lodi členily dva románských pilastrů. Ve výkopu byly zjištěny jejich patky, na které navazoval zaplentovan negativy odstraněnéých dříků. Západní pilastr byl bezpochyby částí předpokládané pavlačové části tribuny. Druhý dělil délku lodi zhruba na polovinu. Jeho poloha dovoluje uvažovat o záměru zaklenutí lodi dvěma klenebními poli (nejspíše křížovými) vynášenými mezilehlým pasem. Rozsah sejmutých omítek nedovolil posoudit, zda románský prostorový koncept svojšínského kostela zůstal pouze u motivu vertikálního členění stěny pilastrem bez další návaznosti na způsob zastropení, nebo zda byla kostelní loď s využitím pilastrů jako zvýrazněných podpor klenebního pasu a souvisejících klenebních výběhů zaklenuta. Vedle domácích paralel jsou v článku vzpomenuty i dvěma křížovými poli klenuté lodi románských kostelů známé na ze sousedního Bavorska.
Kamenické články druhotně užité ve zdivu barokní přestavby i přes svoji zlomkovitost nepochybně nasvědčují o výpravnosti chrámové stavby a ještě důrazněji tak dokládají známou afinitu stavební podoby svojšínského kostela s benediktinským stavitelstvím. Podobu s kamenickou prací užitou ve všerubském kostele, na níž bylo již dříve poukázáno a pravděpodobně rovněž ovlivněnou působením benediktinského klášterního okruhu z nedalekých Kladrub , znovu potvrzuje i profilace nově odkrytých krycích římsových desek. Jsou dokonce všerubským tvarově bližší, než profilace krycí desky hlavice sloupu ve svojšínském podvěží. Řešení indikující záměr buď přímo zaklenout prostor chrámové lodi, nebo alespoň uplatnit výtvarný efekt architektonických článků s tímto řešením spjatých, řadí svojšínský kostel k nejprestižnějším stavebním počinům nobility své doby. Dílčí výtvarné detaily dokumentované během stavebních prací ve Svojšíně navíc rozhojňují dokady vzájemného stavebního sepjetí románských staveb kladrubského okruhu.
Kromě hodnocení nálezů z hlediska jejich významu pro hlubší prokreslení poznatků o stavbě samotné se zjištěná fakta stala dalším potvrzením správnosti metody přístupu k interpretaci neúplně dochovaného stavebního díla na základě stavebních souvislostí, stop po zaniklých součástech a domýšlení podoby tansformačních procesů, které původní stavbu proměnily do nynějšího stavu. Tento přístup vede k úplnějšímu využití výpovědi stavebního díla, než prostá evidence jeho dochovaných stavebních součástí