Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Petra Dohnalová, Jiří Bláha
Nové poznatky ke stavebnímu vývoji kostela sv. Jana Křtitele v Kurdějově

In: Průzkumy památek 1/2013, ročník 20, str. 237-256

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Obec Kurdějov (okr. Břeclav) se rozprostírá v hlubokém údolí na okraji Ždánické vrchoviny severovýchodně od Hustopečí. Opevněný areál s kostelem sv. Jana Křtitele se nachází na vyvýšené terase při středu obce. Kostel tvoří jádro stavebního souboru obehnaného hradební zdí s kamennými krakorci na vnitřní straně. Kromě kostela areál obsahuje ještě samostatně stojící kapli Všech svatých, masivní hranolovou věž se zvonicí a mladší karner s přístavkem obdélného půdorysu. 
Poznatky získané při operativních průzkumech kostela sv. Jana Křtitele spolu s výsledky dendrochronologického datování dřevěných prvků jeho krovů významně přispěly ke zpřesnění představ o jeho stavebněhistorickém vývoji. Za nejstarší konstrukce, datovatelné do období před polovinou 14. století, je tradičně považováno obvodové zdivo lodi s mělkým transeptem, k němuž byla ještě před dokončením stavby přistavěna věž s dnešní sakristií, nad kterou bylo nejméně jedno další patro. U rozšířené části lodi označované většinou jako nevyvinutý transept bude nutno ještě prověřit a zjistit, zda se nejedná spíše o změnu dispozice, např. relikt nedokončené širší lodi, resp. nedokončeného trojlodí velkoryseji plánovaného kostela. Vede nás k tomu celá řada indicií, jako např. rozdíly ve velikosti a tvaru opěráků či oken nebo rozbor geometrických vztahů a proporcí jednotlivých stavebních částí.
Vše nasvědčuje tomu, že výstavba jižní zdi transeptu s rozetou a opěrákem na jihovýchodním nároží byla v určité fázi přerušena a další stavební aktivita se soustředila na budování jižní věže. Pro tuto skutečnost svědčí mohutné kamenné zdivo v přízemí sakristie a v patře nad ní dodatečně vyklenutý zesilující pas přiložený ke stěně kostela. Patro nad sakristií spojené s prostorem lodi kruhovým oknem bez kružby mohlo později sloužit jako soukromá oratoř přístupná po vnějším schodišti vedoucím k portálu v západní zdi. Po pozdně gotické přestavbě mohlo k propojení interiéru kostela s patrem nad sakristií sloužit i vřetenové schodiště v jihozápadním koutě mezi lodí a věží. Toto dnes již zaniklé schodiště snad zároveň sloužilo i k přístupu do podkroví. Absolutní datování výstavby a snesení jižní věže je obtížné. Se stavbou nové samostatné zvonice ještě před koncem 15. století ztratila jižní věž na významu a mohla být postupně upravována v souladu s opevňovacími záměry.
Nejpozději ve druhé polovině 15. století byla koruna zdiva lodi zvýšena o cca 2,0 m tak, že nadezdívka ustupuje přibližně 20 cm za líc staršího zdiva. Tento detail naznačuje, že na jižní, západní i severní straně lodi tak mohl vzniknout úzký bedněný ochoz umožňující aktivnější obranu. Přístup na ochoz umožňoval patrně nevelký obdélný otvor zřízený na severní straně. Loď v té době ještě neměla opěrné pilíře a byla tedy nejspíše plochostropá. Současné navýšení zdí a vybudování obranného ochozu předpokládáme v době těsně po polovině 15. století, k čemuž nás opravňují výsledky dendrochronologického datování nejstarších dochovaných vazných trámů nad lodí kostela (1451/52 d). Tyto trámy jsou jedlové a nesou pozůstatky spojů pro začepování pat krokví a po vzpěrách jdoucích rovnoběžně s krokvemi. Vše nasvědčuje tomu, že se dochovaly ve své původní poloze.
Podobu ani půdorysný tvar původního presbytáře neznáme, při úvahách o starší podobě kostela proto můžeme zatím vycházet jen z analogií. Kolem roku 1465 byl přistavěn stávající vysoký presbytář se zděným útočištným patrem opatřeným obdélnými okny s mřížemi. Na vnitřním líci obvodových zdí presbytáře byly nalezeny osekané kamenné přípory, svědčící o zaklenutí prostoru již v gotickém období. Z původního zastřešení se zachovaly vazné trámy krovu, jejichž dendrochronologické datování (1465/66 d) potvrzuje i letopočet 1465 na jednom z opěráků. Pozdně středověký krov presbytáře byl po svém dokončení na západní straně uzavřen stěnou hrázděné konstrukce, snad provizorního charakteru. Ve stejné době byl totiž krov nad lodí na východní straně ukončen strmou valbou, což dokládají otisky pat velmi strmých krokví v západní zdi presbytáře.
Patro presbytáře bylo od lodi odděleno mohutnou kamennou zdí ukončenou armovanými opěrnými křídly. Původně plochostropý prostor byl později, patrně v první polovině 16. století, zaklenut valenou klenbou s výsečemi.
O necelých dvacet let později došlo k přestavbě krovu nad lodí. Část vazných trámů ponechaných ze staršího krovu byla na obou stranách prodloužena o krakorcovité konzoly se svislými zarážkami a vzpěrami. Tyto prvky spolu s nově osazenými dubovými vaznými trámy (1483 d) vytvořily pevný základ pro dřevěné obranné polopatro, na kterém byl teprve vztyčen krov. Starší úzký ochoz umístěný pod úrovní koruny zdiva byl odstraněn. Díky nálezu původního prahového trámu jižní stěny vloženého polopatra jsme se mohli pokusit o poměrně přesvědčivou rekonstrukci podoby této nosné rámové konstrukce obsahující hlavní nosné sloupky, šikmé vzpěry a menší sloupky vymezující vyhlížecí, resp. střílnové otvory.
Nad příčnou lodí bylo podobně jako v presbytáři zřízeno zděné patro, z něhož však po mladších úpravách přetrvaly pouze části východní obvodové cihelné zdi s relikty dvou špaletových střílen. K zesílení severní a jižní zdi lodi opěrnými pilíři došlo patrně až po roce 1500 v souvislosti s vložením pozdně gotické klenby lodi. Současně se zaklenutím lodi a s osazením pozdně gotického portálu na jižní straně lodi došlo k zazdění stávajících a prolomení nových okenních otvorů. Do západní části lodi byla druhotně vestavěna podklenutá kruchta, otevřená do lodi trojicí arkád s lomenými záklenky. V obou dvou koutech při západním zdi se objevila vřetenová schodiště vedoucí na hudební kruchtu. Postupnou, dlouhodobou přestavbu kostela potvrzují i letopočty v interiéru – 1493 (na křtitelnici), 1504 (v lodi) a 1522 (na kazatelně). K rozsáhlé a zřejmě ne zcela systematické pozdně gotické přestavbě kostela došlo za pánů z Lipé, o čemž svědčí zejména erb se zkříženými ostrvemi na opěráku lodi.
V roce 1610 došlo k přeložení hřbitova mimo opevněný areál a patrně ve stejné době i k vybudování systému únikových podzemních chodeb přístupných z presbytáře kostela. Záhy po zimě 1636/37 (d) bylo odstraněno dřevěné polopatro nad lodí a objevil se tu nový krov s ležatou stolicí. Při barokních úpravách kostela v letech 1717–1718 uváděných v historických pramenech byla do krovu lodi vložena stolice věže. Práce pokračovaly i ve čtyřicátých letech 18. století. Provedena byla nová klenba v presbytáři, přizdívka v severní části transeptu a nakonec došlo i ke zvětšení většiny oken, která získala pozdně barokní vzhled. Po roce 1763/64 (d) je datován nový krov nad presbytářem. Z dobových fotografií je patrné, že na přelomu 19. a 20. století měl celý kostel ještě šindelovou krytinu. V roce 1936 proběhla rozsáhlá oprava kostela, byly zajištěny opěrné pilíře a jejich základy, opraveno zdivo a obnoveny vnější omítky. K dalším úpravám kostela došlo v osmdesátých letech 20. století, kdy bylo při celkovém statickém zajištění kostela provedeno zpevnění klenby lodi betonovou skořepinou a vyzdění nových základů pod opěráky. Současně se změnila i podoba střechy nad sakristií, která po navýšení bočních štítů plynule navazuje na zastřešení lodi. Poslední úpravy proběhly v devadesátých letech 20. století a nejnověji po roce 2008.