Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Žižka
Brány vrchnostenských dvorů v Čechách od 16. do počátku 20. století

In: Průzkumy památek 2/2013, ročník 20, str. 29-50

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: V rámci výzkumného úkolu byl v první polovině  roku 2013 proveden podrobnější průzkum hospodářského dvora Skalkov (k.ú. Bolina, okres Benešov), který náležel k bývalému panství Vlašim. Průzkum brány dvora, která se téměř intaktně dochovala z renesanční výstavby, byl pak do značné míry podnětem pro širší zamyšlení nad podobou bran velkých hospodářských dvorů v Čechách.
Branám hospodářských dvorů nebyla dosud věnována větší pozornost. Brána je vstupem zvenku dovnitř, propojuje dvůr s okolním světem. Branou projížděly naložené i prázdné vozy, vstupovali i vyházeli zde pracující lidé, byl vyháněn a zpět vháněn dobytek. Brána tedy musela být praktická, vyhovovat tvarem a rozměry. Jako vstup do panského dvory musela být také přiměřeně krásná, reprezentovat majitele.
U velkých dvorů však brány, zejména v průběhu druhé poloviny 20. století, z podstatné části zmizely, nebo byly zásadním způsobem upraveny. Tuto skutečnost jednoznačně dokládá plošný průzkum více jak tisíce cca dvorů v Čechách, provedený v letech 1996 – 2011. Dochované brány byly dokumentovány v méně než 10% dvorů. Dimenze bran vesměs nevyhovovaly novodobé zemědělské technice, stěžovaly manipulaci. Brány již nebyly chápány jako ozdoba vstupu do dvora, jejich údržba znamenala zbytečné náklady.
V textu je zpracován přehled nejvýznamnějších a typických dochovaných bran. Brány jsou jednak více méně řazeny chronologicky, s přihlédnutím k bývalým panstvím. Nicméně, vzhledem k povaze plošného průzkumu, je datování některých bran nutně rámcové. V některých případech pak naopak známe i stavitele, který dvůr s branou navrhl a realizoval.
V jednotlivých obdobích jsou pak brány děleny podle základních typů. Z tohoto hlediska lze brány do dvorů rozdělit do tří skupin - na brány klenuté a pilířové, tedy brány bez kleneb a překladů s navazujícími úseky ohradních zdí a brány s průjezdy v přízemí obytných nebo hospodářských budov, zpravidla stojících v čele dvora.
Nejstarší dochované brány pocházejí z 16. nebo počátku 17. století. V původní podobě se však dochovaly výjimečně. Pozoruhodné jsou dokumentované příklady úprav bran ve 2. polovině 19. století. Renesanční brány byly rozebrány a jejich prvky po doplnění uplatněny u většího vjezdového otvoru.
I když většina z charakterizovaných bran není dnes v úplné architektonické úpravě, na základě dochovaných částí a srovnání obdobných řešení, zejména v rámci panství a u stejných stavebníků, máme vcelku dobrou představu o jejich někdejší podobě. Základním prvkem uvedených bran dvorů, pochopitelně obdobně jako bran jiných staveb, je rámování – portál vlastního vjezdového otvoru. Ostění a archivolty jsou bud kamenné tesané, nebo vyzdívané, případně provedené v kombinaci těchto úprav. Svislé stojky ostění stojí na patečních kvádrech s nákolníky a ukončují je většinou jednoduché hlavice, které jsou současně patkami archivolty, zpravidla ve vrcholu sepnuté klenákem. Ostění, jak v baroku, tak v 19.století často zdobí rytá zrcadla, v detailu provedená v duchu dobových zvyklostí. Řada bran má edikuly, od jednodušších provedení s lizénami až po náročnější řešení s pilastry a kladím. Ve vrcholně barokním období bylo zřejmě poměrně běžné zakončení profilovanou korunní římsou, buď přímou nebo tvarovaného, například vzepjatého obrysu. Úprava nad vjezdem má někdy podobu frontonů v baroku trojúhelných nebo segmentových, případně rozeklaných. V první polovině 19. století byl zřejmě častý klasický trojúhelný tympanon. Neméně častou ozdobou barokní brány, a to jak v 17., tak v 18. století, byl typický barokní štít, vyrůstající nad vodorovnou římsou. Štíty rámované lizénami, vrcholí trojúhelným nebo segmentovým nástavcem a doplňují jej zpravidla prohnutá křídla, někdy doplněná volutami. Nechyběly vrcholové prvky, koule, piniové šišky nebo dokonce vázy. Z několika dochovaných příkladů a úprav bran je zřejmé, že nepochybně běžnou výbavou byl znak stavebníka.
Starší brány až do poloviny 18. století mívají niku s dřevěným trámovým překladem, později jsou běžné niky segmentově sklenuté. Zdá se, že tato hranice nemusí být pravidlem. Sklenutými nikami byly však nepochybně vybaveny brány v 19. století. Trámy mají otvor točnice vrat, v klenutých nikách jsou vrata upevněna do železného oka.
Od barokního období existovaly pochopitelně brány pilířové. V  18. století byly nazývány brány otevřené neboli „francouzské“. Pilířové brány byly výhodné zejména z praktických důvodů, nebyl zde problém s průjezdem vysoko naložených vozů. Pilířových bran se dochovalo relativně velké množství, nicméně vesměs pouze s jednoduchou úpravou bez architektonického detailu. Prokazatelně barokních bran tohoto typu se však známe málo. Nechyběla určitá architektonická úprava pilířů a římsové hlavice s vrcholovými prvky. Dochované klasicistní brány tohoto typu mají většinou kvádrovanou úpravu pilířů.
Úprava bran byla zejména v 18. století nejednou provázána s úpravou navazujících ohradních zdí. Známé jsou tvarované přechody na vyšší zdivo bran i ilusivní, případně i plastické členění plochy ohradních zdí. Doplnění brankami pro pěší nebylo zcela běžné.
Brány v přízemí čelních budov s průjezdy měly v barokním období většinou charakter portálů, někdy doplněných  edikulou. Zejména v první polovině 19. století byly často relativně jednoduché vjezdové otvory zakomponovány do celkového architektonického řešení průčelí.
Prakticky veškerá dochovaná vrata, mají rámovou konstrukci a plnou bedněnou výplň dolní části se spárami krytými lištami. Horní část má většinu svisle kladenou laťovou mřížovinu, někdy s tvarovanými lištami. Známý je příklad s lištami kladenými střechovitě. U pilířových bran jsou po první polovinu 19. století ikonograficky jsou doloženy laťové výplně ukončené obloukem.
Podoba bran hospodářských dvorů se pochopitelně nevymykala soudobé stavební produkci a architektonickým úpravám. Nicméně stavitelé i stavebníci věnovali branám dvorů velkou pozornost. Podoba bran je dalším důkazem vysoké stavebně architektonické úrovně hospodářských dvorů, které patřily neodmyslitelně k nejvýznačnějším a nejdůležitějším stavbám na bývalých velkostatcích.