Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Hana Prixová Dvorská
Zámek Hrubá Skála na počátku 17. století. Příspěvek k poznání významu a využití smiřického sídla v kontextu rodového dominia

In: Průzkumy památek 1/2016, ročník 23, str. 45-60

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Zámek Hrubá Skála byl v 16. století rodovým sídlem jedné ze tří linií bohatého českého rodu – Smiřických ze Smiřic. Před bitvou na Bílé Hoře zaujímalo dominium tohoto rodu značnou část středních a severovýchodních Čech s centry v Kostelci nad Černými lesy, Náchodě a Hrubé Skále. Na těchto centrálních lokalitách se do roku 1597 nacházela sídla rodových linií, v něž se rozvětvila generace potomků Zikmunda (I.) ze Smiřic. Na konci 16. století však představitel černokostelecké linie Jaroslav (I.) nechal zřídit fideikomis a scelil tak rodové majetky, čímž došlo k významové diferenciaci jednotlivých rezidenčních sídel. Zatímco postavení Kostelce, Náchoda a Hrubé Skály jako center osamostatněných panství bylo relativně rovnoprávné, po fideikomisním sjednocení celorodového majetku muselo dojít k proměně tohoto poměru a vytvoření jejich vzájemné hierarchie.
Dnes je zámek Hrubá Skála, umístěný v srdci Českého ráje, poznamenaný mnoha přestavbami a nese výrazné historizující znaky. Architektonických fragmentů, z nichž by bylo možné si udělat představu o jeho renesanční podobě a využití stavby v předbělohorském období, se dochovalo jen málo. Stavba dosud nezaujala ani historiky umění – s výjimkou badatelů věnujících se problematice 19. století. Při studiu pozdně renesančních témat je nutné se opírat o dochované písemné prameny. Cílem příspěvku je poukázat na tuto neprávem opomíjenou stavbu a naznačit její význam v kontextu smiřického panství, a to s přispěním rozboru inventářů a rodových komorních knih.
Na základě uvedených pramenů je možné konstatovat, že význam Hrubé Skály se pro Smiřické na počátku 17. století velmi rychle a zásadně změnil. Zatímco zhruba do roku 1597 hrála Hrubá Skála z hlediska celého dominia zásadní roli – byla sídlem hruboskalské větve rodu –, na počátku 17. století se tato situace změnila do té míry, že zůstala pouhým vězením pro Elišku Kateřinu Smiřickou. Co bylo příčinou této proměny? Důvodů bylo hned několik. Nejdůležitějším byla změna struktury smiřického dominia. Ruku v ruce s tím došlo k vymírání jednotlivých linií rodu. Přesto, že představitelé hruboskalské linie vymřeli jako poslední, nepovažovali Hrubou Skálu za objekt dostatečně vhodný pro reprezentaci rodu. Z velké míry to bylo dáno polohou zámku. Stavba na stísněném skalnatém bloku na okraji lesů neposkytovala dostatečný komfort a staveniště nedovolovalo ani další rozšíření sídla. Navíc se zámek nacházel příliš daleko od Prahy. Přestože panství v severovýchodních a východních Čechách byla pro Smiřické i na počátku 17. století důležitá, volili pro své bydlení v tomto teritoriu raději městský palác v Jičíně.
I přes pouhé fragmentární dochování zámku je v článku nastíněna podoba a funkční využití rezidenčního sídla, a to na základě zmíněných pramenů, historických vedut a stavebněhistorických analýz. Z velké části se podařilo definovat většinu z hlavních zámeckých funkcí. Obytná sekce byla umístěna v severním křídle, reprezentační v 1. patře západního a jižního křídla, hospodářská logicky v přízemí. Některé místnosti lze lokalizovat i přesněji (např. pokoje pána a paní, tabulnici, zbrojnici atd.). Nepřímé důkazy historických událostí v kombinaci se záznamy v komorních knihách a inventářích umožnily datovat poslední renesanční přestavbu zámku nejpozději do roku 1602; s velkou mírou pravděpodobnosti do 90. let 16. století. S touto stavební etapou je možné ztotožnit vznik toskánské arkády severního křídla, kterou napodobil při architektonických úpravách v 19. století Bernhard Grueber, a reprezentační výzdobu nádvorní fasády západního křídla s erbem Smiřických a jejich poprsími v medailonech, jejichž fragmenty se dochovaly dodnes.
Závěry zde prezentované jsou základem primárně k poznání historie jednoho ze šlechtických sídel v Čechách a sekundárně pro pochopení fungování rezidenční sítě rodu, který měl na přelomu 16. a 17. století silné mocensko­‑politické ambice.