Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Pavel Zahradník
Archivní zprávy k životu a dílu architekta a stavitele Étienna Dieudonného (1682–1752)

In: Průzkumy památek 1/2016, ročník 23, str. 61-72

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Architekt a stavitel Étienne Dieudonné (1682–1752) je postavou, která výrazně zasáhla do dějin barokní zámecké architektury v Čechách v době kolem roku 1750, ale která dlouho zůstávala i odborné veřejnosti zcela neznámou; české dějiny umění si Dieudonnéa všímají vlastně až od devadesátých let 20. století. Dosud jsme však o tomto staviteli měli informace pouze z posledních pěti let jeho života. Tato studie přináší zprávy, jež aspoň částečně osvětlují i předcházející etapy architektova života, ve kterém ovšem i nadále zůstává mnoho dosud nevyjasněných záhad.
Dieudonné se narodil v roce 1682 ve vsi Samson (dnes Thon­‑Samson), ležící nedaleko Namuru, dnešního hlavního města belgického Valonska, tehdy však tvořícího součást španělského Nizozemí. V roce 1706 mu bylo uděleno měšťanství města Maastrichtu, ve kterém strávil přinejmenším třiadvacet let; naposledy je v Maastrichtu doložen v roce 1729. V Maastrichtu byl Dieudonné členem zednického cechu, zde se také v roce 1707 oženil a zde se mu narodilo deset dětí (z nichž ovšem většina zemřela ještě v dětství).
Záhadou nadále zůstává, proč se padesátiletý maastrichtský měšťan rozhodl opustit své dosavadní bydliště a i s manželkou Annou, rozenou Duboisovou, a dvěma dcerami se přestěhovat do vzdálené Prahy. V Praze je poprvé doložen v roce 1735; tato ojedinělá zpráva se však týká pouze smrti jedné z jeho dcer, která zemřela v Praze na Novém Městě, ale nepřináší žádné informace o jeho tehdejší stavitelské činnosti, kterou zatím známe až z let 1745–1752.
Prvním známým Dieudonnéovým stavebníkem v Čechách je Heinrich Paul Franz kníže z Mansfeldu, pro kterého Dieudonné od roku 1745 stavěl zámek v Dobříši; soudobé prameny jej uvádějí jako „den sonst bekandten Fürst­‑Mansfeldischen Inginier und Baumeyster“. Mansfeld Dieudonnéa také doporučil svému švagrovi Prokopu Vojtěchu hraběti Černínovi, do jehož služeb Dieudonné vstoupil někdy na přelomu let 1746 a 1747 a přestavoval pro něj poté zámek v Petrohradu/Petersburg; za svoji práci dostával od hraběte značně vysoký roční plat 300 zlatých (a navíc tři sudy piva). Oba tyto zámky jsou dnes pokládány za ojedinělé příklady „syntézy francouzské kompozice se středoevropským tvaroslovím“ (Richard Biegel) v zámecké architektuře v Čechách.
V roce 1748 Dieudonné vstoupil do služeb i k matce Prokopa Vojtěcha Černína, Isabele Johaně Marii hraběnce Černínové, rozené hraběnce z Merode a markraběnce z Westerloo, která byla Dieudonnéovou krajankou. Také u ní (stejně jako u jejího syna) se stal nástupcem předešlého stavitele Anselma Luraga a vykonával pro ni jinak blíže neznámé práce na zámku v Hoříně, za které dostával ročně nejprve 100 zlatých, později pak 150 zlatých. Posledními zatím známými Dieudonnéovými zaměstnavateli byli Carl Friedrich Anton hrabě Hatzfeldt zu Gleichen, pro kterého Dieudonné prováděl jakési stavební práce na zámku v Dlažkovicích/Dlaschkowitz (doložen je tu v letech 1749 a 1751), Franz Wenzel hrabě Clary­‑Aldringen, u kterého je uveden v době počátků přestavby hraběcího zámku v Teplicích/Teplitz, a posléze Johann Josef Anton hrabě Thun, majitel zámků v Klášterci nad Ohří/Klösterle an der Eger a Děčíně/Tetschen; konkrétní informace o Dieudonnéově práci pro tyto tři stavebníky zatím nemáme k dispozici.
Hypoteticky byla Dieudonnéovi také přiřčena účast na stavbě černínského zámku Jemčiny a rovněž projekt později postavené fary v Jesenici/Jechnitz (okres Rakovník).
Intenzívní architektonická činnost Étienna Dieudonného skončila až jeho smrtí – Dieudonné zemřel v Praze na Malé Straně v roce 1752 ve věku sedmdesáti let.
Zatím se bohužel nepodařilo objevit žádnou z Dieudonnéových staveb provedených před rokem 1745, a to jak z jeho maastrichtského období, tak z jeho období českého, takže Dieudonnéovo architektonické dílo pro nás zatím začíná teprve dobou, kdy bylo jeho tvůrci třiašedesát let. Můžeme jen doufat, že další bádání v archivech rodů, pro něž valonský architekt v Čechách pracoval, ale i studium v archivech nizozemských či belgických alespoň některé z těchto dosud nevyřešených otázek zodpoví.