Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jan Kypta, Filip Laval, Jiří Marounek, Zdeněk Neustupný
Terénní stopy trojího obležení hradu Zbořeného Kostelce (1449, 1450, 1467)

In: Průzkumy památek 1/2016, ročník 23, str. 103-124

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Hrad Zbořený Kostelec (okres Benešov, střední Čechy) byl třikrát obléhán v průběhu tzv. domácí války mezi odpůrci a přívrženci Jiřího z Poděbrad. Dobývání se vždy zúčastnila vojska Poděbradovy strany. První pokus o dobytí v roce 1449 se nezdařil, další dva pokusy v letech 1450 a 1467 byly úspěšné. Po roce 1467 byl hrad natrvalo ponechán v troskách. Z písemných pramenů se o obléhání Kostelce mnoho nedozvíme. Víme, že kampaně v letech 1449 a 1450 shodně probíhaly po dobu zhruba jednoho měsíce. Dobývání v roce 1467 si naopak vyžádalo čtvrtinu roku. K roku 1450 se dochovala kusá zmínka o nasazení děl a praků na straně obléhatelů.
V zalesněném a dosti členitém okolí hradu se v několika polohách dosti zřetelně dochovaly terénní stopy středověkých vojenských akcí, které rozdělujeme do pěti subkomplexů. Terénní úpravy v blízkosti hradu, které označujeme jako subkomplex F, nepokládáme za pozůstatky obléhacích prací.
Jako subkomplex A označujeme tábor o velikosti přibližně 1 ha, který obléhatelé vybudovali na návrší, jenž je vůči hradu převýšeno o přibližně 120 m a vzdáleno 550 m. Rozsah tohoto ležení je dnes v terénu patrný díky nízkému obvodovému náspu a mělkému vnějšímu příkopu. Násep vysoký maximálně 0,5 m sloužil k ukotvení provizorní bariéry, snad plotu či pouze hrubě nasekaných větví. Uvnitř ohrazeného areálu se nachází několik jam, které lze pokládat za pozůstatky provizorních přístřešků. Do jihovýchodního úseku ohrazení je zapojen výrazný, ale poměrně malý kuželovitý násep o výšce 1,5 m, jehož účel není zřejmý.
Jako subkomplex B označujeme obloukovitý nízký násep s mělkým vnějším příkopem, který je situován v blízkosti subkomplexu A. Tento areál interpretujeme jako chráněné předpolí jádra ležení (subkomplexu A). Avšak za hlavní důvod, proč právě zde obléhatelé vybudovali ohrazení, pokládáme vodní zdroj, který se dnes projevuje jako mokřina při vnitřní straně náspu. Dost možná to bylo napajedlo pro koně, kterých obléhatelé jistě potřebovali desítky. Zde se pro ně naskýtal vhodný výběh: v těsné blízkosti tábora, s vodním zdrojem a stranou bitevní vřavy.
Na plošině ve svahu jižně od subkomplexu A se nacházelo další ležení obléhatelů, které označujeme jako subkomplex C. Tento areál je na severní a severovýchodní straně ohraničen dlouhým liniovým náspem, jenž v mírném oblouku pozvolna klesá po úbočí přirozené úžlabiny. V jižním čele, orientovaném proti hradu, se nachází několik výrazných objektů, z nichž nejzřetelněji se projevuje liniovými náspy samostatně opevněný útvar dvoudílné dispozice. Dále k západu tvoří jižní čelo areálu dvě rozměrné terasy. Na západní straně, kde obvodové ohrazení nebylo vůbec vybudováno, vyznačuje rozsah subkomplexu cesta středověkého stáří. K tomuto terasovému stupni se napojuje další cesta, která očividně směřuje k původnímu vstupu do samostatně ohrazeného okrsku na temeni spočinku. Svahy úžlabiny v okolí této cesty jsou pokryty jámami a terasami různých tvarů a rozměrů. Celková výměra subkomplexu C činí asi 1,3 ha, jeho jižní čelo je od hradního jádra vzdáleno přibližně 310 m, přičemž převýšení činí 40–50 m.
Samostatně ohrazený útvar v subkomplexu C je českými badateli tradičně klasifikován jako tzv. stanoviště velitele. Dvě rozměrné terasy v jeho západním sousedství nepochybně sloužily jako postavení praků. V jejich okolí se nachází velké množství nevystřelených kamenných projektilů oválných či kruhových tvarů o velikosti až 90 cm. Jámy a terasové stupně interpretujeme jako pozůstatky obytných a provozních přístřešků. V okolí hradu se ještě dochovala dvě samostatně situovaná střelecká postavení děl. Takto interpretujeme soustavy jam a liniových žlabů a náspů (subkomplexy D a E) ve svazích severozápadně a jižně od hradu.
Ani jeden ze subkomplexů nelze přiřadit ke konkrétní vojenské akci. Jediné chronologické vodítko představují dvě cesty, jež podle všeho souvisejí s vojenskými aktivitami. Jimi jsou propojeny tři subkomplexy – A, C, D. Jen spekulovat ale můžeme, do jaké míry byly dané areály opakovaně využívány, resp. upravovány. K tzv. velitelskému stanovišti v subkomplexu C zjišťujeme několik analogií v Čechách i na Moravě (srov. Durdík 2006). Většinou jsou tyto doklady spjaty s obléhacími kampaněmi v 60. letech 15. století. Přímé analogie v zahraničí se nám nepodařilo dohledat. Co se týče ikonografických pramenů, známe jen tři vyobrazení samostatně ohrazených objektů v rámci vojenských ležení.