Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Lenka Šabatová, Petra Dohnalová
Z průzkumů kostela sv. Zikmunda v Popicích u Znojma

In: Průzkumy památek 1/2016, ročník 23, str. 150-160

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Díky dokumentaci objektu v průběhu rekonstrukce bylo umožněno hlubší poznání dosud nezhodnoceného kostela sv. Zikmunda v Popicích u Znojma. Kostel překvapil mnohými detaily, jejichž uměleckohistorická hodnota povyšuje kostel mezi nejvýznamnější zástupce gotické architektury na Moravě.
Kostel v současném rozsahu zahrnuje gotický objekt, složený z presbytáře, věže s výjimkou posledního patra a lodě, ukončené na západní straně na úrovni čela kruchty. Část s kruchtou a vstupní předsíní je barokní. Původní loď kostela byla plochostropá, formální analýza klenby presbytáře ukazuje na původ kostela v pozdním 14. století. Shodně s tím doložilo dendrochronologické datování zbytku střešní latě původního krovu presbytáře, zazděného ve štítě mezi podkrovím lodě a presbytářem, že hrubá stavba probíhala na počátku 70. let 14. století (1373/74 d). Významným nálezem této fáze byly doklady zděných klenutých konstrukcí v rozích lodi po obou stranách presbytáře. Jižní z nich byla navíc podsvětlena samostatným okénkem s jeptiškou. (obr. 8) Fragmenty interpretujeme jako doklady existence dvou baldachýnových oltářů. (obr. 7, 9 a 10) Jejich výskyt byl v minulosti na jižní Moravě doložen také v kostele sv. Mikuláše ve Znojmě, kostele sv. Leonarda v Mušově a sv. Jiří v Našiměřicích. Jako pravděpodobné zbytky jejich sloupků se nám jeví čtyři nalezené části hranolových sloupků pětibokého řezu, sekundárně užité do barokního zdiva západní předsíně a zazdívky otvoru neznámé funkce uprostřed jihozápadní strany lodi (A - D). (obr. 6) Novodobými stavebními pracemi bylo dále odkryto zazděné sedile v presbytáři a doložena sekundární úprava patek klenebních žeber v sakristii (zkrácení a odstranění konzol). Původní okna lodi byla zachycena pouze ve fragmentech - úroveň bankálu na jihozápadní straně lodi a část záklenku ve zdi nad klenbou lodi (obr. 5). Konečně na vnější straně presbytáře při jihozápadním okně odkryla restaurátorská sondáž části gotické malby, snad hlavy se svatozáří. (obr. 13) Malba byla narušena již v následné stavební etapě, kdy bylo dotyčné okno zvětšeno. (obr. 11)
Tato etapa zahrnovala dále zaklenutí lodi na Moravě unikátní hvězdicovou klenbou. Podle výsledku dendrochronologického datování trámů, dle zachovaných dlabů primárně sloužících jako vazné krovu a při barokním rozšíření kostela užitých jako táhel příčného ztužení zdiva, proběhla výstavba nové střechy v polovině 15. století (1449/50 d). Někdy poté pak byla vyzděna klenba. Hledání geneze jejího klenebního vzorce ukázalo, že její původ není - jako v případě ostatních pozdně gotických jihomoravských staveb - v rakouském Podunají a prostředí svatoštěpánské hutě ve Vídni, ale musí být přímým importem z Bavorska (analogie v klenbách dómu sv. Martina v Landshutu a kostela sv. Ducha v Landshutu). Z dalších dokladů tehdejších stavebních úprav byly významné nálezy exteriérových omítek obou nejstarších fází - primárně na povrchu hrubě rozetřená vrstva omítky, následně pak úprava tvořená hrubou omítkou fasády s hlazenými pásy okenních šambrán a iluzívního diamantování na nárožích věže (obr. 4). Na vnější straně původní koruny zdiva věže byly odkryty otisky příložek krakorců, jež vynášely patrně dřevěnou konstrukci bedněného patra nebo krov. (obr. 3)
Barokní přestavba, doložená též archivním materiálem, proběhla v letech 1696–98. Součástí bylo nové zastřešení stávajícím krovem a provedení architektonicky strukturované fasády (hlavně severozápadní průčelí). K roku 1752 se pak váže pramenná zmínka o „výstavbě“ věže, nově interpretovatelná jako vyzdění nynějšího posledního zvonicového patra, zastřešení věže a pokrytí věže fasádou o stávajícím řešení.