Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Karel Foud, Stanislav Plešmíd
Dveře roubených sýpek na příkladech datovaných staveb. Příspěvek k problematice poznání dobových výplní dveřních otvorů v lidové architektuře na Plzeňsku, Domažlicku a Klatovsku

In: Průzkumy památek 2/2016, ročník 23, str. 102-108

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Roubené sýpky jsou neodmyslitelnou součástí historického stavebního fondu Plzeňska. V prostředí Plzeňského kraje nalézáme několik typů těchto svébytných staveb. V oblasti jižního Plzeňska, Klatovska a Domažlicka se dochovaly roubené, obvykle jednokomorové sýpky z tesaných klád, završené jak valenou klenbou, tak roubeným klenutím, průřezem odpovídajícím tvaru střechy. Stavbu překrýval hliněný lepenec, krov byl jednoduchý, dimenzovaný na lehkou krytinu (slaměný došek). Jiným typem roubených sýpek jsou obvykle dvoukomorové patrové stavby s pavláčkou, které lze dodnes spatřit v oblastech severně od Plzně. Většina dosud poznaných budov, u kterých bylo možné určit dobu výstavby jak na základě dendrochronologického datování, tak případným nálezem vročení, pochází z období druhé poloviny 18. století až první poloviny následujícího věku. Existují také příklady podstatně starších staveb, konec 17. století nevyjímaje. Dřevěné sýpky v prostředí venkova na Plzeňsku vznikaly ještě v 60. letech 19. století, v poslední třetině téhož věku ale je již zcela zřejmý odklon od tohoto trendu a dřevo nahrazuje nespalný materiál (kámen, cihla), případně zděná polopatra domů a chlévů.
Relativně jednoduchou konstrukci roubených sýpek doplňují dveře, které také jsou často jediným výraznějším dokladem výtvarného projevu u jinak ryze účelově řešených staveb. K nejstarším z nich patří dveře točnicové s uzavíráním na závoru, popř. s dřevěnými zámky, mladšího původu jsou dveře svlakové, zavěšené na kovaných závěsech se staršími otevřenými železnými zámky nebo mladšími krabicovými zámky. Zaslouženou pozornost poutá různorodé dekorativní pojetí lícových stran dveří, zdobených šikmo, případně klasovitě uspořádanými prkny. Vesměs jde o dveře budov, které jsou vznikem kladené do období od konce 17. století až po 1. polovinu 19. století. Do skupiny roubených sýpek, jejichž stáří pomohlo odhalit v prvé řadě dendrochronologické datování, patří např. objekt z Jína čp. 19 (Plzeňský kraj, okres Klatovy). Dveře stavby, která se dnes nalézá v takřka torzálním stavu, jsou točnicové, s lícovou stranou pobitou hraněnými, vodorovně kladenými prkny. Na dveřích jsou patrné dvě fáze zavíracího mechanismu. Trámy užité v roubených stěnách pocházejí ze stromů kácených v letech 1691–1695. Pozoruhodná je také unikátní třípodlažní roubená sýpka s klenbou stojící ve dvoře čp. 29 v obci Skašov (Plzeňský kraj, okres Plzeň­‑jih). Předpokládá se, že objekt vznikl již na přelomu 17. a 18. století, neboť dveře sýpky mají archaickou točnicovou konstrukci. Obdobnou situaci nalézáme v roubené sýpce ve dvoře čp. 12 v Třebýcince (Plzeňský kraj, okres Klatovy), kde byly identifikovány tři vnitřní dřevěné ozubené závory. Předpokládá se, že objekt vznikl nejpozději v závěru 17. století. Zajímavé točnicové dveře má i roubená sýpka v Radkovicích čp. 9 (Plzeňský kraj, okres Klatovy). Jejich konstrukce je probíjena zdobenými dřevěnými kolíky, nadpraží vstupu je stylizované do podoby sedlového portálku. Pouze hypoteticky se lze domnívat, že stavba vznikla již v druhé polovině 16. století, jako tomu je v případě zárubně dveří roubených komor z Měčína čp. 9 (Plzeňský kraj, okres Klatovy), dnes stojící v Expozici lidové architektury v Chanovicích. Mladšího původu jsou dveře roubených sýpek z Močerad čp. 21 (Plzeňský kraj, okres Domažlice), t.č. stojící v Ohučově (též okres Domažlice), které spolu se stavbou vznikly v letech 1781–1789. Do r. 1848 jsou vročené dveře roubené sýpky dvora čp. 35 v obci Borovy (Plzeňský kraj, okres Plzeň­‑jih).