Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Michaela Ramešová
Benedikt Ried, Karel Fiala a portál do Staré sněmovny ve Starém královském paláci Pražského hradu

In: Průzkumy památek 2/2017, ročník 24, str. 5-20

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Studie se zabývá portálem do Staré sněmovny ve Vladislavském sále na Pražském hradě. Představuje výsledky dokumentace portálu a výklad archivních pramenů, které osvětlují novodobý vývoj památky považované za jedno ze stěžejních děl portálové architektury Benedikta Rieda.
Tento portál z doby okolo roku 1500 je jedním z nejčastěji publikovaných děl Riedova okruhu. Málo známé je však to, že jeho nynější podoba pochází z převážné části až ze 30. letech 20. století, kdy byl portál obnoven pod dohledem Karla Fialy. Okolnosti odhalení portálu a jeho následné úpravy se studie pokouší objasnit.
Architekt K. Fiala od poloviny 20. let 20. století vedl průzkumné a zajišťovací práce ve Starém královském paláci v rámci soustavných úprav Pražského hradu po vzniku samostatného československého státu (1918). Přinejmenším do roku 1935 se spolu se svými spolupracovníky intenzívně zabýval úpravami Vladislavského sálu. Během této doby on a jeho kolegové vytvořili rozsáhlý soubor výkresové a fotografické dokumentace spolu s měřeními i návrhy na doplnění poškozených či zaniklých prvků. Ty poskytují cenný materiál k poznání tehdejšího stavu dochování památky a její následné proměny.
Z těchto záznamů a dalších pramenů také vysvítá, že Vladislavský sál včetně klenby a portálů se do Fialovy doby dochoval v podobě, kterou v předešlých 150 letech ovlivnily předně úpravy pro korunovaci Leopolda II. (1791), v menší míře pak pro korunovaci Ferdinanda V. (1836). Dříve předpokládaný zásah J. Navrátila do výmalby Sálu byl však podle všeho minimální.
V době K. Fialy byly v důsledku toho stěny Vladislavského sálu pokryty výmalbou, portály zakryty novodobými prvky s polychromií. Portál do Sněmovny nenesl žádné rysy riedovské pozdní gotiky. Fialův tým jeho původní vladislavské části odhalil až při provádění sond a odstraňování omítek. Při rozebírání podlahy byl nalezen také původní kamenný práh portálu. Zdá se, že portál do Sněmovny po svém vzniku kolem roku 1500 prošel minimálně dvěma následnými úpravami. Během první z nich (asi v druhé polovině 16. či na počátku 17. století) byly podle všeho sesekány charakteristické vytočené pilastry vnější edikuly a odstraněny takřka celé vnitřní sloupky se stáčenou profilací i s překladem. Vzniklý otvor v síle zdi byl nově zaklenut segmentovým obloukem. Osazeno bylo nové ostění v líci se stěnou Vladislavského sálu. Při druhé úpravě (patrně 1791) byl portál zřejmě pouze pokryt antikizující polychromií. Všechny tyto novodobé dodatky nechal K. Fiala odstranit.
Z dobových fotografií, Fialových náčrtů i z průzkumu autorky tak vysvítá, že původní je v úhrnu přibližně jedna třetina portálu do Sněmovny. K. Fiala nicméně objevil také pozůstatky jiných původních součástí této památky, které zanikly zcela. Na základě Fialových záznamů lze říci, že další portál, podobný tomu na straně Sálu, byl umístěn také v prostoru Sněmovny. V severovýchodním koutu Vladislavského sálu byly nadto objeveny pozůstatky krbu. Ten se nalézal v těsném kontaktu s portálem do Sněmovny. Zdá se, že tento krb dokonce zasahoval do pravého vytočeného pilastru portálu římsou, která se takřka dotýkala hlavice sloupku jeho vnitřní edikuly. Na portále po ní do dnešních dnů zbyly viditelné stopy odsekání. Portál částečně překrývaly i další součásti krbu. Na pravé straně portálu do Sněmovny tak vznikalo nakupení podpor různého tvaru a velikosti, které se překládaly či dotýkaly. Je zřejmé, že portál měl oproti dnešku komplikovanější skladbu a patrně působil mnohem dekorativněji. Všechny tyto prvky v jagellonské době podle všeho pokrýval krycí nátěr a jednotný okrový odstín.
Pozoruhodné jsou i okolnosti, které K. Fialu vedly k rozhodnutí odhalené torzo portálu do Sněmovny obnovit. Zásadní podnět poskytla příležitost prezidentské volby v květnu roku 1934. Volba prezidenta republiky měla vůbec prvně od vzniku samostatného československého státu proběhnout ve Vladislavském sále. Torzo portálu by však dle slov K. Fialy při této události působilo rušivě. Padlo proto rozhodnutí, že portál bude na základě nalezených fragmentů prozatímně dotvořen v sádře. Úpravu dle nákresů vypracovaných převážně K. Fialou zajišťovalo Družstvo Štuko. Novodobé ostění s dubovými dveřmi bylo přesunuto před vstup do Sněmovny do průchodu. Štukatéři poté doplnili vytočené pilastry a takřka celé vnitřní sloupky, z nichž se dochovaly jen malé části patek. Těsně před volbou se již potýkali s nedostatkem času. Pracovalo se tudíž i v neděli a přes noc.
Jak vyplývá z korespondence K. Fialy s Kanceláří prezidenta republiky, v sádře dopracovaný portál se tehdy setkal s úspěchem. K. Fiala se proto přimlouval za to, aby konečná úprava díla byla táž, ale provedena v kameni. K osazení pískovcových prvků došlo patrně v roce 1935. V úpravě portálu do Sněmovny se tak vedle analytického přístupu k prezentaci památky projevilo také zaujetí K. Fialy, který obdivoval osobité, leč v jeho době dosud „nedoceněné“ dílo B. Rieda. To by bez doplnění portálu do Sněmovny architektovy slovy nemohlo dojít své „platnosti a účinnosti“. Dnes se též můžeme obdivovat, a to nejen portálu do Sněmovny. Úctyhodná je také kvalita a rozsah práce, kterou po sobě K. Fiala s kolegy zanechal.