Průzkumy památek...úvod
------
aktualnecasopisbibliografieshpautorirecenzentiobjednavkyredakceprihlaseni
poslední číslohledáníobsahyresumépřipravujeme



Jiří Bláha
Krovy hřbitovního kostela sv. Michaela v Poličce

In: Průzkumy památek 2/2017, ročník 24, str. 61-69

Celý článek ve formátu pdf je přístupný pouze registrovaným uživatelům.

Resumé: Poličský hřbitovní kostel sv. Michaela archanděla je pro české a moravské země příznačným příkladem renesanční sakrální novostavby provedené tak, že zatímco vnější podoba stavby včetně velmi strmého sklonu střechy je vystavěna ještě zcela v duchu pozdně středověké stavební tradice, výzdoba interiéru včetně podoby charakteristických zpěváckých tribun již upřednostňuje téměř výhradně renesanční tvarosloví. Nad lodi i presbytářem renesančního kostela se dochovaly původní krovy z počátku poslední čtvrtiny 16. století. Smlouva na jejich zhotovení uzavřená zástupci města s jimramovským tesařem Jiříkem Krejzlíkem nese datum den sv. Mikuláše 1574. Zajímavé je, že tato smlouva explicitně zmiňuje, že tesařská vazba má být zhotovena stejným způsobem jako u dnes již neexistujícího krovu na velkém kostele ve městě. Ještě v tu samou zimu byly pokáceny kmeny smrků potřebné na výrobu krovů a po necelých dvou letech, v roce 1576, byla celá střecha dokončena.
Krovy kostela jsou jedinečným tesařským dílem, které podává cenné svědectví o možnostech a vyspělé úrovni stavebních řemesel své doby. Pozoruhodným a velmi neobvyklým konstrukčním opatřením je zdvojení vysoké střední stolice podélného vázání. K volbě tohoto řešení došlo evidentně následkem snahy o účinnější provázání stolice zvonové věže s konstrukcí krovu a střechy. Zdvojování hřebenové rámové stolice je s ohledem na velkou spotřebu materiálu, pracnost a výrobní přesnost u našich historických krovů zcela výjimečným jevem, zatím je známý pouze příklad o něco menšího krovu nad lodí kostela sv. Havla v Rychnově nad Kněžnou dendrochronologicky datovaného 1511/12. Další podobné konstrukce známe z polského prostředí, kde jsou však neméně vzácné. Za zřejmě nejstarší dochovaný příklad zdvojení středového rámu podélného vázání je považován krov kostela Povýšení sv. Kříže v obci Lisewo nacházející se cca 30 km severně od Toruně. Dendrochronologicky byl datovaný do let 1280-1284.